Nedávná aféra kolem uzavření českobudějovické galerie pomohla výtvarnému umění do ranku mediálně zajímavých zpráv. Zájem ovšem rychle opadl po prohlášení, že galerie bude zachována aspoň do konce roku 2010. Můžeme však být klidní? Problém se pravděpodobně bude za rok opakovat, financování kulturních institucí zůstává bolavým místem veřejných financí. Zvlášť v době krize je to zpravidla první položka rozpočtů, již spravovatelé veřejných peněz seškrtají.

Milovníci zběsilých rytmů i pronikavého žesťového zvuku si jistě nenechali ujít zahajovací koncert série Respect Plus 10, která se 27. ledna 2010 tradičně rozjela v Paláci Akropolis, tentokrát ve znamení balkánské dechovky prolnuté rumunským folklorem. I v těch nejkrutějších lednových mrazech se tak někteří za doprovodu temperamentní hudby alespoň na chvíli mohli zahřát.

Vážení přátelé porna, byl jsem u toho. Pokud by se udělovaly divadelní ceny za „zhůvěřilost roku“, jedním z jasných adeptů a v tuto chvíli asi nepřekonatelných favoritů by bylo trio Kolečko-Svoboda-Wajsar, které v pražském NODu od prosince uvádí svůj muzikál Pornohvězdy. Stabilně vyprodaný sál, který nadšeně aplauduje po každém „čísle“, docela pěkně dokazuje, jak je to s tím naším národním vkusem.

Jak před mnoha lety říkali pánové Werich a Horníček, klaun – no to je řemeslo, dá to práci, je to makačka, klaun má své společenské poslání. Peter Høeg ve svém zatím posledním románu vytvořil velice zvláštního klauna. Kašpar Krone slyší, jak lidé a věci kolem něj doopravdy zní. Pozná, jaký člověk je, slyší náladu, charakter, únavu, stesk, lásku… Mnozí z nás by asi za takový sluch dali kdoví co. Ale Kašpar celý život hledá ticho. Opravdové ticho. „Ticho za modlitbou. Ticho, když jsi blízko božství.“ Jenže cesta k němu je plná hrbolů, výmolů a překážek.

Partička podivínů kočuje na rozhrkaném povozu současným Londýnem. Čas od času někde zastaví a rozloží celý svůj tajemný karavan, aby předvedli show, při které tajemný doktor Parnassus nechává vybrané jednotlivce nahlížet do fikčních světů jejich vlastní mysli. Neuchopitelný kolotoč šílených barev, fantaskních výjevů a podivných událostí, takový je nejnovější film Terryho Gilliama, poslední film Heatha Ledgera.

Studenti katedry alternativního a loutkového divadla (KALD) divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU) připravují projekt Lanostory přímo na svahu Klínovce – nejvyšší hory Krušných hor. Představení proběhne 12. a 13. února od 16:15 na Jáchymovské lanovce. Diváci zhlédnou strhující jáchymovský příběh v jednotlivých obrazech během jízdy lanovkou na vrchol. Režisérka Apolena Vanišová a dramaturg Andrej Šoltés se inspirovali pohnutou historií Krušných hor a místními pověstmi a legendami.

Obnovená premiéra inscenace hry Radmily Adamové Holky Elky v podání divadla Poprchává a režii Nadi Míkové slibovala stát se 22. 12. předčasným vánočním dárkem. Nutno říci, že svůj cíl splnila. Co na tom, že spíše než toužebně očekávaným dalším dílem oblíbené ságy o vzájemných emo-petting masážích mezi upíry, lidmi a vlkodlaky se představení ukázalo být spíše divadelní verzí nechvalně proslulého svetru s jelenem, tedy darem danajským. Zdánlivě proti všem zvyklostem je ovšem nutno popatřit důsledně na zuby darovanému koni, a to nejlépe bez kompromisů, komplexně a hned.