Jestli na vás právě dopadla jarní deprese, nejlepší lék je rozhodně zajít do kina. Průměrných romantických komedií i akčních řežeb je vždycky dost, ty vám neutečou. Co ale zajít na dost neotřelý westernový „animák“? Dámy a pánové, přináším vám zvěsti, že do českých kin právě přichází nějaký divný cizinec, má kolty proklatě nízko u pasu a dlouho se tu neohřeje, tak se na něj běžte rychle kouknout, určitě se dobře pobavíte.

Pro novátorského režiséra Zacka Snydera bylo vždy typické, že si uměl každým svým novým filmem získat neochvějnou věrnost dalších fanoušků. Svěží nadšení z tvorby žánrových sofistikovaných děl, která aspirovala na to, aby se stala kultovními, mu vycházelo s každým filmem již od Úsvitu mrtvých. Proto není divu, že jsme se (ano, i já jsem patřila do jeho armády věrných) neskonale těšili na jeho nové dílko Sucker Punch. Jaká je však skutečnost, které musíme čelit? Stejná jako peklo, se kterým bojuje hlavní hrdinka.

Hru Ludvíka Aškenazyho Bylo to na váš účet bude vysílat v neděli ve 20 hodin stanice Praha. V roce 1964 ji natočil režisér Jiří Horčička s Karlem Högerem a Vladimírem Brabcem v hlavní dvojroli. Hra získala ocenění na soutěži Prix Italia. Ve stejné chvíli ale Vltava nabídne Schůzky s literaturou k šedesátým narozeninám hudebníka, básníka a výtvarníka Pavla Zajíčka. V sobotu v 16:50 uvede Vltava rozhlasovou verzi Büchnerova Vojcka a v 19 hodin pak v přímém přenosu z Metropolitní opery v New Yorku stejnojmennou operu Albana Berga.

Divadlo Husa na provázku před nedávnem uvedlo Vaši novou inscenaci – hru Pavla Trtílka s názvem Večer umělců. Po Mikušově hře Ryba horí je druhým dílem nového projektu Jirka Kniha hledá autora, který z velké části vyrůstá ze soutěže Cena Konstantina Trepleva. Jak se vlastně v DHNP zrodil nápad formou soutěže podnítit dramatiky, aby napsali něco nového? Pociťoval jste Vy jako režisér akutní nedostatek textů, jimiž by se současníci vyjadřovali k dnešku?

Venku je krásně a řada jinak věrných diváků začíná upřednostňovat jiné aktivity před návštěvou divadel. Chyba. Divadlo bez diváků nemůže fungovat. Také by se nám mohlo stát, že pokud nebudeme navštěvovat své oblíbené divadlo na jaře, protože už venku všechno krásně kvete, slunce svítí, a také z kraje sezony, protože si ještě musíme užít pobytu na čerstvém vzduchu, nebudeme mít v zimě kam zajít.

Twiggy byla nejdrobnější modelka v historii a nepochybně o ní snili muži a mladíci na celém světě. Možná mezi ně patřil i básník Martin Reiner, jehož nejnovější sbírku zdobí fotografie ladných dívčích končetin, které jako by patřily nějaké domácí variantě slavné modelky, možná se právě chystající na vesnickou zábavu. Reiner totiž patří mezi básníky, kteří když napíšou slovo „mušle“, nejsme si jisti, jestli má na mysli malý suvenýr z dovolené u moře, nebo sanitární výbavu bytu.

Antika se nejmladší generace divadelních tvůrců dotýká. Po inscenaci Petry Tejnorové I AS ON ME DE A v Alfredu ve dvoře a Kolečkově/Špinarově Kauze Médea v Rubínu přicházejí jejich vrstevníci Jan Frič a Lucie Ferenzová s pozoruhodným zpracováním Orestey v divadle Na zábradlí. Pod názvem Orestek (Variace na antické téma) přenášejí antický mýtus do umakartového jádra panelákového bytu osmdesátých let.