Desetidenní filmový ráj skončil. Počet jeho návštěvníků, který se přiblížil šesti tisícům, ukázal, že v České republice je o přehlídku podobného typu stoupající zájem. Převedeme-li si ale toto na první pohled nic neříkající číslo do každodenního festivalového dění, vyjde nám rovnice, že čím více lidí, tím méně „lidsky“ komfortní festival.

Pokud pravidelně surfujete na internetu, jistě vám neunikla existence nejrůznějších slevových serverů a agregátorů. Lidé mají všeobecně velmi rádi výhodné nakupování, a když jde o vskutku výhodné ceny, klidně koupí i to, co ve skutečnosti vůbec nepotřebují. Slevové agregátory však nabízejí mnoho opravdu zajímavých služeb za velmi pěkné ceny, které je škoda nevyužít. Kde jinde byste sehnali pobyt na horách za třetinovou cenu? Velmi oblíbené jsou obědy, masáže či zážitky, jejichž cena se rovněž pohybuje na minimu.

Výstava Jindřicha Vika (1899–1980) s názvem Muž, který maloval moře představuje jeho tužkové kresby a akvarelové malby v Museu Kampa do 18. září. V jeho dílech se objevují především výjevy z venkovského života, např. postupy práce nebo předměty každodenního života. Zdánlivá naivita jeho kreseb je zcela překonána originálním, osobitým stylem plným jímavé křehkosti. Tato výstava je vrcholem jeho posmrtné umělecké kariéry. Muž, který nikdy neopustil Českou republiku, a přesto bravurně namaloval sérii obrázků moře, které vlastně nikdy neviděl.

Filmové studio Pixar si v posledních deseti letech ve světě animovaného filmu vybudovalo neotřesitelnou pozici. Rok co rok uvádí do distribuce jeden snímek, který sklízí veliké úspěchy jak u diváků, tak u kritiků. Hledá se Nemo, Úžasňákovi, Ratatouille, VALL-I a Vzhůru do oblak dokonce vyhrály Oscara za nejlepší animovaný film roku. Vzhledem k vysoce nastavené laťce kvality proto bylo od začátku podezřelé, že z Pixaru nám letos namísto nového světa a postav přinesou pokračování svého nejdětinštějšího příběhu. Již první trailery nepůsobily zdaleka tak přesvědčivě jako v minulosti. A následující internetové klepy, které tvrdily, že Auta 2 jsou prvním opravdovým selháním Pixaru, se nakonec potvrdily.

Společná výstava značky zazu laka jewellery a Vladimíra Palečka S těžkou hlavou je k vidění do 9. září v Galerii KusKovu. Pod zazu laka jewellery se skrývá mladá architektka Zuzana Strouhalová, která navrhuje originální, osobité, nevšední a lehce extravagantní šperky z klasických materiálů. Zde představuje autorské šperky z nové kolekce „mal mini“. Název je přesmyčkou odkazující na minimalistické pojetí šperků. Vladimír Paleček se prezentuje tvorbou drobných a středně velkých plastik. V KusKovu představuje převážně figurální plastiky charakteristické svou hrubou strukturou.

Po celý srpen jsou v Rock Café vystaveny koncertní fotografie Lukáše Janičíka, které nafotil převážně na pražských koncertech během posledních tří let. Název SHOOT'EM, pod kterým se výstava prezentuje, je slovní hříčkou anglického výrazu „to shoot“, který mimo střelbu označuje také fotografování. Dá se tedy přeložit buď jako „zastřel je“, nebo „foť to“. Název ať si každý přebere podle sebe. Cíl výstavy je však jasný: inspirovat návštěvníka k novým pojetím a k odklonění se od zaběhlých tradic.

Surrealismus není jen umělecký směr, ale i životní styl. Usiluje o osvobození mysli a zdůrazňuje podvědomí. Tento směr je stále aktivní, i když se již poněkud vzdálil původním myšlenkám. Výstava s názvem Sirotci surrealismu aneb Přesýpací hodiny, které se kazí, je do 30. srpna k vidění v pražské Galerii Portheimka. Několik desítek českých výtvarníků (např. Jiří Dlask, Milan Ressel nebo Dana Pfeffrová) zde představuje své pohledy na surrealismus, který zanechal v českém výtvarném umění i v literatuře 20. století nepomíjitelnou stopu.