Umberto Eco – Knih se jen tak nezbavíme

Přežije kniha jako artefakt novou dobu digitálních čteček? Po knižním veletrhu Svět knihy, jenž se v letošním roce nesl v duchu této problematiky, tak i nakladatelství Argo hází do ohně své polínko, které už jen podle názvu plane velice optimisticky. A skutečně, z celého rozhovoru, který vede francouzský novinář Jean-Philippe de Tonnac a kde odpovídají společně scenárista Jean-Claude Carriére (který napsal například scénáře k Valmontovi, Bílé stuze nebo Nesnesitelné lehkosti bytí) a spisovatel Umberto Eco, není cítit ani troška skepse.

To, že pevná vazba knihy válcuje jakékoliv snahy o její digitalizaci, čiší z každé stránky této publikace. V porovnání s jakýmikoliv paměťovými nosiči, jako jsou CD, DVD nebo flash disky, má totiž kniha jako taková daleko nejdelší životnost, pokud ji nepotká oheň (Alexandrijská knihovna je toho dostatečným důkazem). Navíc k ní nepotřebujete žádný čtecí přístroj, kromě svých očí. Digitální čtečka knih naproti tomu kromě možnosti skladování velkého množství textu na jednom místě nese řadu nevýhod. Případný čtenář se musí neustále orientovat v aktuálních formátech a hlavně s ní přijde o celý rituál „čtení knihy“, tedy o její vůni, obracení stránek nebo zakládání záložek. Dokážete si představit, že byste si digitální čtečku četli ve vaně nebo si ji schovali před spaním pod polštář?

I když je tento rozhovor zařazen do stejné edice nakladatelství Argo jako další Ecovy eseje, je nutno říct, že Jean-Claude Carriére sekunduje Ecovi brilantně. Navíc do knihy vnáší skrze své filmové zkušenosti další a velice cenný úhel pohledu. Bohužel velkou slabinou je sám novinář Jean-Philippe de Tonnac, jenž není schopen ani v psané podobě celý rozhovor vést tak, aby čtenář ctil jeho osobu a autorský vklad. Jak Eco, tak Carriére se totiž často nechávají unést svou bibliofilskou vášní a Tonnac není chopen je usměrnit, což by nemuselo být tak na škodu, kdyby nevstupoval do rozhovoru zrovna v nejlepším a nezačínal novými tématy, která s těmi předchozími nemají nic společného. Díky tomu tak čtenář brzy nabude pocitu, že by si zpovídaní bez problémů vystačili sami jen s trochou redakčních úprav.

I přesto je publikace Knih se jen tak nezbavíme zajímavým a velice čtivým příspěvkem k ožehavé otázce budoucnosti tištěných knih. Škoda jen, že kniha, ve které se mluví o prvotiscích nezměrných hodnot, za které by si Eco i Carriére mohli koupit hned několik nových bytů, je sama vytištěna na recyklovaný papír.

Jean-Claude Carriére a Umberto Eco, Knih se jen tak nezbavíme, Argo, Praha 2010, překlad Dagmar Slavkovská.