Once
Celý ten humbuk kolem snímku Once by mohl ignorant shrnout do dvou slovíček, a sice „milostný muzikál“. V mnohém by měl pravdu, ale rozhodně by tímto popisem míjel onen důvod, proč si film oblíbili jak diváci, tak festivalové poroty, filmoví kritici a koneckonců i nabubřelá média po celém světě. A v čem spočívá ta magická formulka?
Holá kostra příběhu vskutku jednoduchá je a z popisu může vyznít až směšně, nicméně setkání dvou živořících muzikantů, následné zamilování se a konečně oddělení těchto dvou k sobě patřících lidí je pouhým lešením, na kterém Once staví. Ale byl by omyl domnívat se, že to je všechno, co dějová linie filmu obsahuje. Ano, tento kořen je tak říkajíc univerzální a funguje prakticky všude, ať je divákem Čech, Ir, Američan nebo třeba Chorvat, nicméně se na ni navěšuje kvantum dalších motivů, které dělají z Once letošní filmový zázrak. Zdánlivě jednoduchá romance se špatným koncem tak dostává glanc přemýšlivého smutného filmu, kde nikdo nic neříká přímo (nebo alespoň ne v řeči, které ten druhý rozumí), všechno plave těsně pod hladinou a divákovi to drásá city daleko účinněji, než kdyby si tam někdo vylíval srdce v trapných dialozích. Pokud ale není citový náboj skryt v dialozích, kde se pak loudá? V hudbě, v textech Markéty Irglové a Glena Hansarda, dvou hlavních protagonistů, které vyprávějí více než polovinu příběhu.
Once je totiž takříkajíc muzikantský muzikál, kdy je hudební složka rozvrstvena vertikálně hned do několika složek filmového vyprávění a neutíká se s ní nikam bokem, zůstává pěkně sedět s kytarou v klíně a notovou osnovou usazenou na klavíru ve studiu, obývacím pokoji nebo třeba v obchodě s hudebninami.
Once je muzikál, ale ne ten obyčejný muzikál, kde všichni hopsají v kostýmech, zpívají, když mají mluvit, a kde soudnost tvůrců dávno utekla za vrcholky diváckých horizontů, jako je mimochodem u tohoto žánru dnes zvykem. Once je totiž takříkajíc muzikantský muzikál, kdy je hudební složka rozvrstvena vertikálně hned do několika složek filmového vyprávění a neutíká se s ní nikam bokem, zůstává pěkně sedět s kytarou v klíně a notovou osnovou usazenou na klavíru ve studiu, obývacím pokoji nebo třeba v obchodě s hudebninami. Ze začátku filmu jsou písně perfektně a silně využívány pro vykreslení dvou hlavních postav, kdy si Glen Hansard jen tak vyřvává svůj procítěný text do prázdné večerní ulice, aby dal průchod svému žalu z rozchodu, Markéta Irglová se pak vyznává ze svého problematického manželství, před kterým utekla z České republiky do irského Dublinu při skládání textu na Glenovu hudbu. Tyto silné hudební momenty nenechají nikoho chladným, tím méně neostříleného filmového diváka, který se vžívá i do běžných klišé dnešní filmové tvorby. Obzvláště volba nechat Glena Hansarda zazpívat jen tak se svou kytarou hned z kraje je naprosto geniální a zaručeně vám zatřepe s páteří oním podivným pocitem chladu, který všichni známe a máme ho tak rádi.
Další kouzlo nastane, když se dění přesouvá z reálného světa ulice, práce, domova, do jakési muzikálové bubliny jménem hudební studio. Tady končí téměř všechny snahy posouvat někam děj, tvůrci rezignují na to, co vybudovali předtím a živelně se nechávají unášet samotnou hudební stránkou filmu. Po minutě zjistíte, že si botou do podlahy kina tiše vyklepáváte chytlavé melodie, právě hrané na plátně. Přesto ve vás stále žijí dva hlavní charaktery, vtahují vás do sebe a Once tak vzbuzuje u diváků onu podivně nesmyslnou radostnou euforii ze všech úspěchů hlavních aktérů, asi jako si aktéři užívají perfektně zahrané skladby. Vy jim to prostě budete přát. Jenomže Once není levná romance, a tak rozhodně nekončí radostým polibkem či svatbou.
Citový vrchol filmu přichází mnohem dříve, než by se kdo nadál, a co se děje v závěru, je jenom melancholický návrat do reality, která nenápadně proplouvá celým filmem. Právě ono neustálé „uzemnění“ a citová nerozletnost uvolněná pouze pomocí o to mocnější hudby je tím, co diváka donutí zapomenout na čas, ignorovat několik nepovedených výkonů neherců v pozadí a odejít z kina v naprostém učarování z toho krásného filmu, který pohladí po duši a každý ho doporučí jenom svým nejlepším známým.
Hodnocení: 90 %
Once (Irsko 2007)
Režie: John Carney
Scénář: John Carney
Kamera: Tim Fleming
Střih: Paul Mullen
Hudba: Glen Hansard, Markéta Irglová
Hrají: Glen Hansard, Markéta Irglová
Česká premiéra: 25. 10. 2007