film

Ani negativní recenze americké diváky nezastavily a Rychlí a zběsilí se hned po svém uvedení staly nejnavštěvovanějším snímkem. Čeští diváci se nezachovali jinak. Od prvního dílu z roku 2001 kult „rychlých a zběsilých“ za vydatné pomoci filmů a videoher s podobnou tematikou jen sílí a jeho čtvrté pokračování, které se prezentuje návratem původní čtveřice hlavních hrdinů, je pro mnohé nepřekonatelným lákadlem.

Jednou za čas přijde německá kinematografie kromě nových snímků svých slavných autorských tvůrců s dílem, jež svou kvalitou naprosto převálcuje vše srovnatelné z jiných zemí. Historie západoněmecké teroristické skupiny RAF (Rote Armee Fraktion) je nejkrvavější epizodou poválečných dějin Německa, nanejvýš rozporuplnou politickou i společenskou problematikou i příběhem v Evropě ne zcela běžné vzpoury proti společnosti. Po kvalitním zpracování, které by se dostalo i do kin, přímo volala.

Málokdo by ještě nedávno tušil, že vyhaslá hvězda spotřebních akčních fláků 80. a 90. let Jean-Claude Van Damme by se mohl objevit ve snímku, který by šlo alespoň minimálně označit za povedený, natožpak umělecky hodnotný, a v němž by Van Damme dokázal, že kromě předvádění standardních akrobatických a ranařských výstupů umí vůbec hrát. A ouha, jak velmi příjemné překvapení nejen této sezony přináší snímek JCVD – jde nejen o film alespoň v některých ohledech nesoucí určitou uměleckou hloubku, ale jde snad o první Van Dammův snímek, ve kterém předvedl své herecké schopnosti.

Na pěti titulech z březnové nabídky si ukážeme rozsáhlou škálu humoru. Většinu pokryjeme díky Benu Stillerovi, třetímu Muzikálu ze střední, Travičce zelené a Disaster Movie. Dostatečné místo pro vlastní iniciativu si poté vytvoříme s Maxem Paynem, jehož nuzný děj se hodí právě k vyprávění fórků vedle sedícím.

Snímek režiséra Julia Ševčíka Normal byl dlouho médii ohlašován jako jeden z nejočekávanějších českých filmů roku. Vzhledem k jeho charakteru taková propagace nepřekvapí. Příběh masového vraha Petra Kurtena a jeho mladého obhájce totiž od počátku vypadal diametrálně odlišně od veškeré ostatní české produkce. Vskutku tím vzbuzoval zvědavost a mimořádná očekávání…

Hovořím o Světozoru. Dekoru vévodí červená – polštáře na schodech, mladíkovy ponožky, slečniny šaty, některé sedačky v sále, moje nehty. Že by podvědomý červený koberec v nás? Vlastně proč ne – obyčejní lidé jsou tématem a tedy hvězdami. Mezi festivalovými diváky jsou zastoupeny všechny věkové kategorie – sál se rozesměje, když po znělce s miminy zezadu zapláče kojenec – přiléhavá metafora Jednoho světa.

Krátce před Vánocemi 1999 se v Seattlu mělo odehrát zasedání WTO – Světové obchodní organizace, jako vůbec první na americké půdě. Na setkání se poctivě připravovali nejen její zástupci, ale i několik tisíc demonstrantů proti globalizaci, ničení životního prostředí a jiným civilizačním neduhům spojeným s moderními nadnárodními korporacemi. Původně mírumilovné protesty se však záhy zvrhly ve skutečné peklo bojů a ničení majetku, kvůli kterým byl ve městě vyhlášen výjimečný stav a povolána národní garda, a nezvratně zasáhly do mnoha životů…