film

Bílý králík, bláznivý Kloboučník, špekatá dvojčata Tydlidýn a Tydlidum, ti všichni v 3D provedení a navíc pod režijním vedením Tima Burtona. Kdo očekává konzervativní zfilmování literární předlohy, bude se muset poohlédnout někde jinde. Burtonova Alenka je vše, jen ne tradiční. Kdyby Lewis Carroll ještě žil, nestačil by se divit, co se s jeho Alenkou i říší divů stalo.

V záplavě vstřícných reakcí na nový film Pouta bude zřejmě můj text působit jako hnidopišské vrtání do slibného vzedmutí české kinematografie. Kolem skvělého tématu, výborného scénáře, mistrné kamery a pozoruhodných hereckých výkonů propukl nevídaný jásot. Ovšem nepochybuji o tom, že i sami tvůrci jistě očekávají důstojnější reakce než jen oslavné ódy šťastně se usmívajících kritiků a kritiček. Ale zanechme raději nemístného sarkasmu, který je směřován k recenzentům, a věnujme se samotnému filmu.

Píše se rok 1967 a společenská situace ve Spojených státech se stává neudržitelnou. Svůj podíl na tom možná má i film Absolvent, který v té době zrovna nedávno vtrhnul do kin. Nejde o snímek, který by měl kdovíjaké umělecké kvality, podstatný je především jeho dopad na diváky. Ukazuje jim, že není bezpodmínečně nutné sedět v koutě a nechat ostatní dělat důležitá rozhodnutí za ně. Absolvent se snaží naznačit, že šedesátá léta jsou tím pravým okamžikem, kdy by lidé měli vstát a začít jednat tak, jak si oni sami přejí.

Závěr loňského roku byl nečekaně bohatý na zajímavé, skvělé, ne-li přímo výborné české filmy. Nesmíme ovšem zapomínat, že byl také plný především filmů velice průměrných, až vysloveně špatných. Právě proto by první letošní česko-slovenský film Pouta neměl v kinech zapadnout ani uniknout vaší pozornosti. Je totiž docela reálně možné, že nic lepšího ze střední Evropy již letos neuvidíte. Překonat Pouta bude zatraceně těžké.

Den druhý: Poslední třetina soutěže

Zahájení páteční festivalové jízdy jsem věnoval poslednímu soutěžnímu bloku. Opět se naplno projevila prozíravost a šťastná ruka dramaturgického týmu festivalu, i ve třetím soutěžním sedmeru bylo totiž sdostatek kvalitních kandidátů na vyleštěné trofeje. S velkou úlevou lze ovšem dodat, že naštěstí převládala pestrost osobních výpovědí nad vyprázdněnou opulentní pompou.

Prolog

Skutečnost, že 5. ročník pražského festivalu krátkých filmů nabídne nepřeberné množství vskutku intenzivních zážitků, vycházela razantně na povrch již v průběhu zahajovacího ceremoniálu, jenž byl brilantně moderován ideálně sehraným duem Simona Babčáková-Jakub Žáček, jimž v jejich crazy kejklích zdatně sekundovala dvojice pravděpodobně všehoschopných beatboxerů.

Partička podivínů kočuje na rozhrkaném povozu současným Londýnem. Čas od času někde zastaví a rozloží celý svůj tajemný karavan, aby předvedli show, při které tajemný doktor Parnassus nechává vybrané jednotlivce nahlížet do fikčních světů jejich vlastní mysli. Neuchopitelný kolotoč šílených barev, fantaskních výjevů a podivných událostí, takový je nejnovější film Terryho Gilliama, poslední film Heatha Ledgera.