film

Někdo děti mít nemůže, jiný je čeká a mít je nechce a někdo další je měl a přišel o ně. Děti a rodičovství jsou témata, která v různých podobách řeší spousta lidí. A právě takovým lidem věnovala Alice Nellis svůj nejnovější film. Mamas a papas, to je smutná komedie o lidech, které potkáváte běžně kolem sebe.

Ozvěny MFSF Písek 2009 proběhly v pátek 19. března v pražském kině Aero. Akce, která v jakési retrospektivě představila vítězné snímky loňského ročníku festivalu, byla hojně navštívena už proto, že ji (ostatně jako celý festival) moderoval Vojta Kotek a objevila se zde i femme fatale české filmové scény Eva Zaoralová.

Duben má pravděpodobně většina z nás spojený s aprílem a nejrůznějšími vtípky. Nicméně filmoví tvůrci si pro nás na tento měsíc příliš mnoho humoru nepřipravili. Nejspíš spoléhají na to, že se v dubnu budeme smát i bez filmových komedií, protože v následujících třiceti dnech očekáváme v kinech převážně premiéry dramat, sci-fi filmů a hororů. Všechny ale určitě stojí za to, takže hurá do kina!

Slyšte, slyšte! Máme tu čest oznámit, že v dnešním výběru naleznete zmínku o největším počtu stříbrných kotoučků za dosavadní existenci Filmových novinek. Celkem to dělá přes pětadvacet placek. Desítky hodin kinematografické zábavy čekají, takže vzhůru za Hranice ovládání, kde kolekce pro začínající trekkies dávají dobrou noc. K tomu navíc soubor děl Jana Špáty a komedie Všude dobře, proč být doma.

Minulý týden skončil v Praze další ročník festivalu o lidských právech Jeden svět. Z 1 600 přihlášených filmů jich vybral 101 a nutno říct, že v drtivé většině případů se pořadatelé nespletli a nabídli skutečně fascinující, statečná, hloubavá i závažná díla, nezřídka i navzdory těžkým podmínkám s vynikající filmařskou kvalitou. Zavedli nás do Íránu, Číny, Barmy, Evropy i Afriky. Ani v našem 21. století není totiž všude dodržování lidských práv samozřejmostí a s jevy netušenými, až přímo zarážejícími se můžeme setkat i na vlastním dvorku.

Nebe zbarvené všemi odstíny šedi. Prach a špína, které se nelze zbavit. Cesta, která vede odnikud nikam. Tempo chůze zvyšující se nepříjemným pocitem z pronásledování. Post-apokalyptický svět amerického spisovatele Cormaca McCarthyho, který v roce 2007 získal za román Cesta Pulitzerovu cenu, dokáže rozechvět pochmurné struny a představy, o jejichž existenci jste možná ještě nevěděli.

On létá po celém světě a na své milované dítě nemá moc čas. Ona je vytížena prací a na své milované dítě také nemá moc čas. O dítě se tedy stará pečovatelka z druhého konce zeměkoule, která díky tomu může posílat peníze na druhý konec zeměkoule svým dětem, na které nemá čas. Jak prosté, jak typické, jak absurdní.