film

Jednou z nejzajímavějších etap lidského života je pravděpodobně stáří. Většina lidí v té době již stihla vystřízlivět z mladického naivizmu a jejich pohled na svět je zcela realistický, možná jen s pachutí bolavého sarkazmu, ale s tím se musí počítat asi stejně jako s bolestí zad a kloubů. Stáří dovoluje sledovat svět a jeho neduhy z odstupu a pouze s pousmáním poznámkovat děj, jemuž se říká život.

Tomáš Řehořek (1987) je mladým a nadějným filmařem. V roce 2009 natočil svůj první celovečerní film Proměny, u kterého musel v několika případech improvizovat a v několika rozhovorech prohlásil, že se tak dostal až na dřeň samotné filmařiny. V současné době pracuje pro Českou televizi, pro kterou točí dokumenty, a na podzim připravuje premiéru svého dalšího snímku, který bude pojednávat o drogové minulosti několika vzájemně blízkých přátel. Co dalšího Tomáš chystá, se dočtete v našem rozhovoru.

Včera (ve středu 21. dubna) měl ve zlínském Velkém kině premiéru nezávislý studentský snímek Seth. Velmi dobře organizovaná premiéra přilákala velké množství diváků, studentů a různých umělců nejen ze Zlína. Produkční snímku Monika Bajerová přichystala zajímavý doprovodný program v podobě výstavy obrazů Veroniky Daňkové, které se nesly v duchu scén ze smínku Seth.

I když letošní Jeden svět je již hodnou chvíli za námi a z pamětí některých účastníků snad i vymizel, témata, kterým se věnoval, zůstávají prudce aktuální. Navíc nemožnost většinu promítaných snímků někde zhlédnout nás vede k připomenutí, apelaci a rekapitulaci. Dnes přijde na přetřas Čína. Stalo se již dobrou tradicí na filmových festivalech i událostech libovolného jiného typu věnovat se čínským záležitostem, především trpícímu Tibetu, který je ve světě dobře známý díky propagaci a popularitě současného Dalajlámy.

Olga Špátová jako režisérka a kameramanka v jedné osobě otevřela opět velmi diskutované téma pražské knihovny na Letné a zároveň velmi barvitě zavzpomínala na jejího autora, architekta Jana Kaplického, v dokumentu Oko nad Prahou, který měl premiéru ve středu 14. dubna. Téma knihovny na Letné je opět díky tomuto dokumentu poměrně aktuální. Nejeden divák by si sice myslel, že vše smrtí jejího autora skončilo, ale opak je pravdou.

„Nejkontroverznější snímek festivalu v Cannes.“ Tak mimo jiné bývá označován von Trierův nejnovější film, který na loňském ročníku předávání Zlatých palem opravdu rozproudil silné emoce. Antikrist láká. Přinejmenším náročnější část publika. Láká svým názvem, láká von Trierovou pověstí podivínského génia, láká svou kontroverzí. Láká neuchopitelností. Antikrist je temný a neprostupný. Antikrist nutí k zamyšlení, a to nemají diváci, kteří se chtějí především bavit, rádi, protože je vytrhuje z jejich diváckého poklidu…

Mezinárodní filmový festival Praha neboli Febiofest se za dobu své existence zapsal do povědomí všech českých filmových nadšenců, kteří každoročně s příchodem jara napjatě očekávají, jaké lahůdky jim Fero Fenič a jeho festival nabídne tentokrát. Febiofest, jehož skromné počátky se datují rokem 1993, se během let rozrostl v největší akci svého druhu u nás – letos kromě Prahy navštíví s vybranými snímky nejen dalších šest měst v Čechách i na Moravě, ale zavítá též na Slovensko. Těžištěm filmové přehlídky však bezesporu zůstává její pražská etapa, která se již poněkolikáté usadila v prostoru multikina CineStar (donedávna Village Cinemas) Anděl.