film

Greg Jebal neměl štěstí na vlastní rodiče, ani na rodiče své manželky. Nyní se pokouší být tím nejlepším otcem a dát svým dětem dobrý domov a výchovu. Je to ale těžké, když vám za zády pořád stojí bývalý agent a tchán Jack Byrnes. V režii Paula Weitze se předvádí další pokračování ztřeštěné komedie. Do kin přichází jako poslední velký film loňského roku těsně před vánočními svátky. Mezi nejlepší filmy se však nezařadí ani v hlasování hluchoněmých.

Na počátku bylo slovo. Slovo, které předznamenávalo příchod méďů, co skáčou jako gumové míčky. Jejich hopsání doprovázely veverky a moucha. Za nimi utíkaly ještě smrduté potvory z bažin. Celou skupinu sice štval osel s mluvícím medovým pečivem, ale raději poslouchat hloupé komentáře než být naporcován bytostmi z vesmíru, které je nemilosrdně doháněly.

Ctitelé severského černého humoru, Jima Jarmusche či Akiho Kaurismäkiho by si rozhodně neměli nechat ujít snímek Dobré srdce islandského režiséra Dagura Káriho (*1973), v jehož uměleckém rodokmenu zaujímají zmíněné entity ústřední místo. Přestože se dle vlastních slov tentokrát pokusil o skloubení zdánlivě neslučitelných žánrů – sitcomu a uměleckého filmu – jeho tragikomedie si bezesporu zaslouží pozornost všech náročnějších diváků, a stejně tak i svou účast v nadcházejícím ročníku Projektu 100, kde stane po boku pětice neméně zajímavých snímků.

Sníh, zamrzlé moře, ledovcové útvary, liduprázdná krajina a v ní několik opuštěných budov, skrývajících rozličné předměty a zapomenuté příběhy. Tak se svým návštěvníkům v čele s režisérem Martinem Ryšavým jeví okolí meteorologické stanice na Medvědích ostrovech ve Východosibiřském moři. Přicházejí sem, aby ony zapomenuté příběhy bývalých zaměstnanců stanice vydolovali z těžké sněhové pokrývky. A tím jim, stanici a spící krajině alespoň na chvíli vdechli zpět její dřívější život. Vzniká tak meditativní mozaika, která jednomu může přivodit téměř spirituální zážitek, druhému hluboký spánek.

Fantastické závody světelných motorek a souboje s energetickými chakramy jsou pouhou ozdobou pestrého vědeckofantastického filmu, který je upgradeovaným pokračováním kultovního Trona z roku 1982. Jejich porovnání slouží jako ukázkový příklad toho, kam počítačová animace za ty roky dospěla. Ohání se ale i filosofickými problémy a nezapomíná na postavy. V jedné z hlavních rolí se vrací Jeff Bridges, jako stařec i zázračně omlazený vůdce.

Americká režisérka Lisa Cholodenko je jednou z nejznámějších představitelek současného lesbického filmu, přestože (nebo snad právě proto) jsou její snímky určené divákům bez rozdílu sexuální orientace. Návštěvníci letošních Mezipater měli možnost zhlédnout dva její starší tituly – kritikou oceňované Vrcholné umění (1998) a hvězdně obsazené drama Laurel Canyon (2002) z prostředí hollywoodské bohémy. Film Děcka jsou v pohodě je pak teprve čtvrtým celovečerním snímkem této tvůrkyně, která začínala jako filmová střihačka a až na prahu třicítky se rozhodla vystudovat režii a scenáristiku.

Před rokem se Steven Spielberg podíval na jeden nezávislý horor, a tak se u něj bál, že se teď musíme bát všichni, a to hned podruhé. Paranormal Activity by nikdy nedosáhlo takového věhlasu, kdyby se o něm nezmínil jeden z nejslavnějších režisérů celého Hollywoodu. Hororový film nás strašil tím, že předkládá reálný materiál z událostí, během nichž milenecký pár trpěl útoky démona. Nyní má políčeno na rodinu s novorozenětem. Skočíme jim na to podruhé?