film

Před čtyřiceti lety byl režisér Václav Vorlíček v rozletu a do kin přišla jeho nestárnoucí fantasy komedie Dívka na koštěti. Nyní přichází pokračování, které jenom obrací schéma. Tentokrát se tak lidské dítě potlouká v zemi kouzel. Víc než kdy jindy je potřeba se ptát, zdali bylo pokračování nutností, nebo jen producentským špásem za ohromné peníze. Žádná mytologie ani příběhy postav se nerozvíjejí.

V případě Půlnoci v Paříži dostál americký režisér Woody Allen svému pravidlu natočit aspoň jeden film ročně, ale odhodil stranou neurózy i přehnanou výřečnost. Přestože literární zápal a nadšení pro dávné umělecké legendy jsou pro postavu Owena Wilsona typické, mnohem častěji zírá na to, co se to kolem něj děje, a po boku svých velkých vzorů nenachází slov. Připravte se na film, kde se potkává Francis Scott Fitzgerald s Ernestem Hemingwayem i Salvadorem Dalím.

Steve Carell, Julianne Moore, Ryan Gosling a Emma Stone vám spolu s Kevinem Baconem a Marisou Tomei zpříjemní den, pokud si v kině vsadíte na Bláznivou, zatracenou lásku. Přestože kvantum hereckých jmen a filmový název zahrnující slovo láska inklinují k tomu, abychom očekávali další variaci neskutečného guláše romantických vztahů, svazků, pletek a nedorozumění, ve výsledku se jedná o rozumně napsaný snímek. Romantickým komediím často ubližuje, že neumějí být vážné, tenhle film to ale zvládá lehce jako pravé políbení z lásky.

Nepřehlédnutelná osobnost mexického režiséra Guillerma del Tora stojí za mnoha fantaskními výlety do světů, kde se fantazie střetává s realitou opravdověji, než by se při pohledu z okna chtělo věřit. Stejně jako se věnuje režii, tak dává svůj čas, nápady a peníze mladým tvůrcům a umožňuje jim předvést se a neutrhnout si velkou ostudu. Nebojte se tmy je takovou příležitostí pro začínajícího tvůrce Troye Nixeyho.

Dánský režisér Nicolas Winding Refn poprvé upoutal pozornost českého publika na předminulém festivalu v Karlových Varech se svojí hravou biografií notorického násilníka přezdívaného Charles Bronson. Přitom za sebou měl už pětici filmů, z nichž obzvláště druhý a třetí díl volné trilogie Pusher patří k perlám současné evropské kinematografie. Tyto snímky přinášely unikátní pohled do zákulisí organizovaného zločinu, bez ušlechtilých příkras mafiánských kodexů nebo zběsilé kadence hlášek ve stylu Tarantinových prvních gangsterek. Naopak v sobě nesly nádech sociálního dramatu a nehostinnou atmosféru nočního velkoměsta. Něco z těchto atributů si Refn dokázal přenést i do svého prvního amerického filmu. Zachoval si tak svoji tvář, což je na cizince debutujícího v továrně na sny husarský kousek.

Kevin James byl v USA dlouho znám jako sitcomový herec a ve filmech se objevoval spíše jako „přihrávač“ známějších kolegů z branže. Dva roky nazpět ale dokázal v amerických kinech komerčně uspět s Policajtem ze sámošky, a tak se sám stal novou hvězdou stříbrného plátna. Nyní se v produkci svého kamaráda Adama Sandlera vrací v ústřední roli romantické komedie, jejíž komické prvky se ale zaměřují zejména na malé děti. Možná i proto je celková kostra příběhu tak ukrutně prostá, aby ji bez problémů pochopili i ti nejmenší.

Na romantické filmy se vždy chodilo kvůli dojetí z idealizované lásky. Od komedií se čekalo, že nám humor bude trhat od smíchu bránice. Horory se navštěvovaly, aby se člověk v přítmí kinosálu mohl bát děsuplného a neznámého. Ale co si počít s krvavou podkategorií splatter hororů, která není nejnovější, jenom ji mainstream v novém tisíciletí roznesl do všech temných koutů? Nezvratný osud se proměnil v pouhou přehlídku úmrtí. V černé kronice se tedy píše…