Vejdi do prázdna

Začněme příběhem. Jde vlastně o osobitě pojatou adaptaci Tibetské knihy mrtvých. Takže kdo tuto knihu zná nebo bude alespoň zpočátku filmu dávat dobrý pozor, ihned odtuší, jak se bude děj dále vyvíjet. Příběhová linie je jednoduchá. Mladík Oskar žije v Tokiu a přivydělává si prodejem drog. Taková práce samozřejmě skýtá mnohá nebezpečí. Oskara zároveň pohání touha opět se shledat se svou sestrou Lindou. A jakým způsobem nejlépe a nejrychleji vydělat mnoho peněz? Ano, drogy jsou jasná volba. Linda se tedy nakonec do Tokia dostane, jenže bouřlivé shledání a následná idylka netrvají příliš dlouho. Při jedné drogové razii je Oskar zastřelen. A teprve v tomto okamžiku, kdy by většina filmů mohla klidně skončit, Vejdi do prázdna opravdu začíná. Oskarova duše opouští tělo, cestuje časem zpět, sleduje další osudy Lindy i přátel, které na světě zanechal, vrací se do dětství.

Jak už jsem řekl, příběh hraje druhé housle. Důležité je zpracování. Přednější je na snímku nevšední zpracování. Celý film je snímán z pohledu Oskarových očí. Poté, co zemře, tak z pohledu jeho „duše“. Už počáteční zpracování intoxikace halucinogenními látkami je velmi intenzivním zážitkem. Když se pak děj přenese do spirituální roviny, je vše ještě znásobeno. Oskarova duše prolétá skrze pevné látky, z ptačí perspektivy pozoruje dění kolem, neschopna se zapojit do reality, cokoli ovlivnit… Vrací se do minulosti, znovu a znovu prožívá silně emotivní zážitky, které formovaly Oskarovu osobnost. Ztráta rodičů, odloučení od sestry apod. To celému filmu dodává značnou psychologickou hloubku. Divák se dozvídá, proč jsou hlavní postavy takové, jaké jsou. Proč propadly drogám a dostaly se tak na samotné dno, proč nemohou žít normálním životem a zařadit se do společnosti. To vše je zprostředkováno formou silně stylizovaných obrazů a náznaků, s naprostým minimem slov. A právě proto je zážitek mnohem intenzivnější. I vhledy do budoucna jsou zajímavé. Jsme svědky toho, jak se pozůstalí vyrovnávají se ztrátou svého blízkého. Jaký má smrt dopad na psychiku jednotlivých lidí. Dalo by se říci, že jde o takovou psychologickou sondu do světa drog, prostituce a pokleslé zábavy. Je to svět, který děsí, ale zároveň svým způsobem fascinuje. Je to svět plný bolesti, utrpení, temnoty a deprese, ale zároveň intenzivních zážitků. Je to dotek smrti a absolutna.

Bohužel není všechno zlato, co se třpytí. I Vejdi do prázdna má své mušky a mouchy. To největší negativum je přepálená stopáž. Prý existuje více verzí. Na letošním Febiofestu byla uvedena bezmála tříhodinová verze. Do české distribuce sice míří verze 140minutová, ale podle prvních ohlasů je toto číslo nesprávné a délka je stejná jako u verze promítané na Febiofestu. Problém je totiž hlavně v tom, že se Noé postupně více a více opakuje a vykrádá sám sebe. Jako by byl opojen svou vlastní genialitou a originalitou. I konec může být pro mnohé nepříjemný a až příliš šokující či prvoplánový (tady musím podotknout, že tak hromadný úprk diváků z kina jsem na žádném filmu nezažil). Mně osobně takový závěr tolik nevadil a považoval jsem podobné výstřelky za hru režiséra s divákem, jakousi zkoušku, na co vše je člověk ještě schopen Noému skočit. S klidným srdcem říkám, já to spolknul i s navijákem.

Přes všechna neopomenutelná negativa je Vejdi do prázdna jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků, kterých jsem byl za poslední dobu svědkem. Například scéna úmrtí hlavního hrdiny je velmi osobitá, niterná a „realistická“ až zamrazí. Člověku je úzko, má pocit, že takto nějak by umírání mohl sám prožívat. Je tedy nadmíru jasné, že Vejdi do prázdna není jen další řadový art snímek. Je velmi originální, nebojí se jít proti zažitým konvencím filmového vyprávění. Razí si vlastní, osobitou cestu. Fascinující cestu, kterou jsem se rád nechal unášet. Užaslého diváka na konci vyplivne přežvýkaného, psychicky vyčerpaného a s úzkostným pocitem bezmoci. Pokud však máte rádi spíše mainstreamové filmy, na nového Noého raději nechoďte a z mého hodnocení si klidně padesát procent odečtěte.

PS: Epileptikům doporučuji vynechat úvodní titulky.

Vejdi do prázdna (Enter the Void , Francie, Německo, Itálie, 2009)

Režie: Gaspar Noé
Scénář: Gaspar Noé
Hudba: Thomas Bangalter

Hrají: Nathaniel Brown, Paz de la Huerta, Marina Stone, Olly Alexander, Masato Tanno
Délka: 140 minut
Premiéra v ČR: 6. 5. 2010