Stalo se (The Happening)

Severozápad USA je zasažen tajemnou katastrofou neznámých příčin a nedozírných rozměrů. Lidé ztrácejí řeč, prostorovou orientaci a pak následuje smrt v důsledku ztráty pudu sebezáchovy. Epidemie se šíří jako lavina. Jak už to tradičně bývá, my v tom chaosu sledujeme pořád se zmenšující skupinku lidí na úprku z nebezpečné zóny, dovídáme se, že za tím mohou být pomstychtivé rostliny, ufouni, teroristi nebo vláda, a abych pravdu řekl, jestli to někdo přežije, je jedinou věcí, která některé diváky udrží v křesle až do konce. I když jim to vlastně bude úplně ukradené, protože si k postavám nevytvoří žádný vztah. A nebude to proto, že civilní Mark Wahlberg jako středoškolský učitel s manželskými problémy není dost výrazným typem pro hlavní role. Tentokrát to bude celé mnohem mnohem horší...

Tenhle film je totiž tak překvapivě špatný, že o něm musíte ještě dlouho mluvit. Nedokážete totiž pochopit, jak mohl tvůrce, který točit umí (respektíve uměl), napsat a natočit tak amatérsky odfláklé něco. Z potenciálu apokalyptického příběhu par excellence s (relativně) originální myšlenkou se totiž stala komorní hra vyděšeně se tvářících herců zmateně pobíhajících po polích a přednášejících tak pitomé dialogy, že jim není rovno. Kdysi oceňovaný tvůrce, jehož samotné jméno znamenalo pojem a který si vytvořil bezmála vlastní žánr, tu absurdně tráví a pak vyvrhuje své duchovní dítě. V jeho poměrně jednostranné tvorbě se až doteď líšila většinou jenom jediná proměnná, kterou své účinné efekty vysvětlil, jednou to byli duchové, pak ufouni nebo cokoli dosaditelného dle libovůle. Jeho dílo však vždycky mělo sevřenou formu a dal se z něj odnést nějaký pozitivní zážitek.

To je teď pryč a dávnou minulostí a já důkladně zvažuji, jestli to nebyl žert. Nad tímhle překvapivým „dílem“ se vám totiž zastaví mozek a hodně dlouho budete jenom krčit čelo a nevěřícně kroutit hlavou... nebude to ale sofistikovaností a bohužel ani hloubkou. Rádoby ekologické poselství – i tak klouzající k povrchnímu mysticismu – je zaházeno spoustou hluchých míst, nevygradovaných situací a náhodilých bizarností. Možná za tím má být něco víc, ale takhle to vypadá, jako by naprostý amatér zbouchal z pozoruhodné ideje scénář za týden nebo jako by autor ztratil soudnost. Zajímavá myšlenka a několik obehraných starých triků, plácnutých jen tak ledabyle do děje koketujícího s módní myšlenkou pomsty přírody však již nestačí, i když jste borec, který dokáže navodit pocit stupňující se hrůzy i z pohledu na strom nebo trávu. Mezi tím a trapnou komičností je totiž jenom zcela tenounká hranice.

Co se to děje? Opravdu je už všechno jenom otázkou kampaně (v tomhle případě hodně chytré), která má přivábit lidi do kina, vytáhnout jim z kapes peníze a o film se už nikdo nestará? Děj tohoto „alergického thrilleru“ se rozpadá v řadu samoúčelných scén s podivínskymi postavami, kde má napětí zajišťovat jenom pořád menší počet přeživších postav. Musíte být divákem s hodně velkou představivostí, aby vám pak opakované záběry na vlnící se trávu nepřišly komické, ale hrozivé. Rozumí se samosebou, že hrát pak kromě vyplašených pohledů do křoví není moc co, i když se Mark Wahlberg a spol. snaží vypadat vyděšeně, seč jim síly stačí. V takovém rozpoložení se pak doklopýtají k závěru, který vás ani nepřekvapí, ani neuspokojí a už vůbec nevylepší pocit z výjimečně nepovedeného filmu. Právě naopak.

Jestli tohle nebyl vtip, tak minimálně neodpustitelný přehmat. Stalo se... a už se neodstane. Ve filmu se dozvíme, že příroda někdy dělá věci – a my se nikdy nedozvíme proč. M. Night Shyamalan taky. Jen aby za to neskončil v Bollywoodu...