Oko nad Prahou se opět připomíná v dokumentu Olgy Špátové

Realita je taková, že se téma jen šikovně uklidilo pod koberec a nebylo dosud plně vyřešeno. Alespoň ne pro Olgu Špátovou a Elišku Kaplickou, autorky projektu. Olga Špátová pracovala na dokumentu tři roky a zpočátku ji zajímaly pouze okolnosti vzniku knihovny, které postupem času začaly nabírat na dramatičnosti a nepochybně i na absurdnosti. Tím více vystoupila do popředí druhá linka, totiž osobnost Jana Kaplického, která ho představuje jako velmi unikátního moderního umělce a která se uzavírá jeho smrtí.

Kaplického knihovna nebyla, jak z dokumentu vysvítá, odmítnuta nebo zavržena pouze na základě něčího vkusu. Jakkoli i tato skutečnost, totiž že se nad Prahou nemá tyčit obří zelená chobotnice, byla předmětem argumentu proti stavbě, mnohem více to byla kauza politická. To by asi pro mnohého Pražana nebylo nic nového, ale Olga Špátová jasně ukazuje, kdo konkrétně měl se stavbou knihovny problém, snaží se odkrýt proč a dává dohromady výroky jednotlivých odpůrců, v čele s šéfem pražského magistrátu, který jeden týden řekne „něco“ a druhý týden „něco úplně opačného“, co předchozímu zcela odporuje. Mnohem více než Kaplického portrét vyvstává zde obžaloba současné české politiky. Přesto má snímek k radikálním dokumentům a la Michael Moore ještě daleko.

Oko nad Prahou proto nenudí. Pokud je divák alespoň trochu soudný, celá kauza se mu po zhlédnutí dokumentu vyjasní. Mnozí kritici Olze Špátové vyčítají, že straní Janu Kaplickému a je tedy neobjektivní. Bohužel si ale neuvědomují, že zde nejde o reportáž do televizních novin, ale o vyjádření názoru na jednu z našich nejzásadnějších společenských kauz, která vše shrnuje do jednoho konzistentního filmového celku. Je-li například Občan Havel portrétem muže v několikaleté prezidentské funkci, je Oko nad Prahou dokumentem, ba možná svědectvím, o muži v jedné velmi nelehké situaci. A navíc portrétem, který je velmi zajímavě obsahově vyvážený – zjistíme zde základní body života Jana Kaplického, je nám představen jeho charakter a zároveň je do detailu zmapovaná celá kauza, která ho v posledních letech jeho života provázela a která se podepsala také na jeho předčasném skonu.

Nebyl by to asi pořádný český dokument, kdyby v něm nevystoupil Václav Havel, který celou kauzu komentuje poměrně s nadhledem a reflektuje zdárně to, co cítili v době jejího největšího rozpuku asi všichni, kteří ji sledovali. Absurdní názorové tahanice by se krásně mohly stát obsahem jeho her. Kromě Václava Havla se pak v dokumentu objevuje odvolaný ředitel Národní knihovny Ježek, zpěvák a architekt Pavel Bobek, Kaplického přímí spolupracovníci z anglické architektonické firmy Future Systems, expert na veškeré umění a vůbec na všechno Milan Knížák a v neposlední řadě i zásadní odpůrce knihovny prezident Václav Klaus. Krásné je na dokumentu to, že nikdo není tlačen do vykonstruovaných frází (i když mnozí jsou jich plni, ovšem sami za sebe), a dá-li si běžný divák pět a pět dohromady, působí tu zejména političtí odpůrci knihovny v mnoha ohledech jako paradoxní šašci. Na jejich adresu se Jan Kaplický ptá: „Proč nezaloží svou kariéru na budování hodnot jako jejich předchůdci například z první republiky?“

Filmařsky není dokument nijak objevným dílkem. Jeho nízký rozpočet z něj přímo čiší, ale to mu neubírá na kvalitě, zejména po stránce výpovědní hodnoty. Olga Špátová se k Janu Kaplickému dostala blízko a zachycuje ho v krizové situaci, kterou se až do poslední chvíle snažil ustát s anglickým nadhledem. Udržet jej v lavině argumentů z úst odpůrců jeho stavby jistě nebylo jednoduché.

Ať už máte na projekt Národní knihovny na Letné jakýkoli názor, rozhodně na dokument Oko nad Prahou zajděte. Získáte obrázek celé kauzy, možná budete překvapeni, co jste o Janu Kaplickém nevěděli a možná vás to strašně naštve, protože dokument není objektivní. Jak ale sám Jan Kaplický říká: „…kdyby se to líbilo všem, bylo by něco špatně.“ A Václav Havel navíc doufá, že se i přes protesty podaří knihovnu, jejíž budova stále schází, někdy v budoucnu přece jen postavit, i když třeba ne přímo na Letné. A její autor k tomu ještě dodává: „Současní politici a odpůrci knihovny tu už nebudou a knihovna tu bude.“ Kéž by to tak platilo i o tomto dokumentu.