Občan pes – thajská Amálka

Předem je třeba říct, že Občan pes je film hravý, který nebere sám sebe a nic kolem vážně, ale jednoduchému označení komedie nebo romantická komedie se vymyká. Blíže už je označení pohádka pro dospělé, kteří ještě úplně nevyrostli. Těžko tedy hledat žánrová pojítka nebo postupy, které by film využíval nebo překračoval. Děj sám o sobě je velmi jednoduchý, ovšem jeho rozdělením do segmentů, které sledují jednotlivé postavy, dosáhli tvůrci vnějškové komplexnosti, občas až menšího chaosu. Jak už bylo řečeno, musíme chtě nechtě film přirovnávat ke staršímu snímku Amélie z Montmartru. Analogie začíná hned zkraje, kdy je veškerá narace soustředěna na hlas neustále přítomného vypravěče, herci vlastně jenom demonstrují jeho teze, jednu za druhou. Pokud vám tohle přijde povědomé, pak si vzpomeňte právě na charakterově úvodní začátek Amélie z Montmartru. Na rozdíl od svého předobrazu ale Občan pes tento postup využívá po dobu celého filmu, kde si v Amélii vypravěč odkecal svou nejdelší a řádně zhuštěnou promluvu v úvodu a pak se jenom výjimečně ozval v průběhu filmu, tam na vás Občan pes v dost pravidelných intervalech chrlí vypravěčova moudra vytahaná postavám z hlav, popisy děje, který bude hned nato opravdu efektně ilustrován, a jiné podobné průpovídky.

Dalo by se vlastně říci, že drtivou většinu vyprávění zde přebírá hlas vypravěče. Samozřejmě se naleznou pasáže, kde na delší dobu umlká, ale nikdy na sebe nenechá dlouho čekat, aby danou kapitolku uzavřel, případně navázal na další a posunul děj zase dál. A jaké postavy film sleduje? Pod, mladý muž z venkova, opouští svůj rodný kousek rýžového pole a míří do Bangkoku, kde se chce stát NĚKÝM. Svérázná babička ho varuje, že když si tam najde práci, naroste mu ocásek. Pod si to vezme k srdci, a tak se celou dobu snaží, aby mu narostl ocásek (což neznamená, že celou dobu hledá práci) a stal se tak někým hodnotnějším. Kolem Poda se pak vrství vedlejší postavičky. Motorkářský taxikář, který miluje svou práci doslova k smrti, Podův „prstový“ kámoš Yod, předčasně vyspělá holčička a její užvaněný méďa, všeolizující pošuk, aktivista Robert a především přihlouplá dívka Jin, Podova vysněná láska. Ne všechny postavičky jsou pochopitelně nosné, mnoho z nich je jenom určitým bodem zlomu, a onen milostný příběh podivína hledajícího svou cestu k podivínovi opačného pohlaví, jakkoliv jednostranný, je právě tím nosným prvkem celé zápletky. Bohužel je ale právě tato zápletka jenom několik relativně do sebe zapadajících kousků jinak pestré skládačky příhod, charakteristik postav a minipříběhů.

Naštěstí ale právě tyto jednotlivé kousky celé filmové skládačky Občana psa drží pohromadě natolik, aby vytvořily magický prvek, který staví jinak jednoznačně o stupeň horší film, než je právě jeho předobraz Amélie z Montmartru, alespoň naroveň mety tak zjevně stanovené a uctívané tvůrci tohoto snímku. Co působí v Amélii roztomile a řekněme nekonvenčně, to je zde vyhnáno do obrovských výšin, které sice občas značí samoúčelnost, ale převážně vykouzlí příjemný úsměv a v kombinaci s jednoduchou, ale stravitelnou motivací postav i leckdy zahřejí u srdce. Vlastně jde o povedené protěžování magického realismu ve prospěch humoru na úkor celistvosti. Klasické schéma velmi podivné události zasazené do normálního světa, který si té podivnosti ostentativně nevšímá, je tu naplněno vrchovatě, ať už mluvícím plyšovým medvídkem, kouřící devítiletou holčičkou, horou plastikových lahví, reinkarnovanou babičkou nebo nemrtvým taxikářem. Spolu s trefným střihem, zvláštní, ale příjemnou hudbou, dobrým obsazením klíčových rolí naivů, hraných ne příliš svižně, ale ani příliš dřevěně, a hlavně s efekty, jež opravdu funkčně navozují atmosféru, a celkově perfektně usazenou obrazovou postprodukcí vzniká vynikající pohádka pro dospělé, kterou dorostenci zcela nepojmou a ti, co se cítí být „dospělými“, ztrhají. Ty tři roky, které filmu zabralo, než docestoval do českých kin, byly tak akorát, aby tenhle biják uzrál a nebyl ztrhán skalními příznivci Amélie, naopak je docela možné, že právě takoví diváci se na něj adaptují rychleji a přijmou ho za svůj. Koneckonců, někdo už musel ukázat, že v Asii se netočí jenom bollywoodské snímky, horory a akčně zkrvavená dramata, a Občan pes to zvládl na jedničku.

.:Zhlédněte flashový trailer:.