Fontána / The Fountain

Aronofsky zvolil pro svůj příběh méně častou podobu kompozice – rozdělil film do tří časových linií (oddělených několika staletími), navzájem se proplétajících a stěžejními motivy propojených, vytvářejících tak v podstatě příběhy tři.

První z nich, odehrávající se v 16. století, pojednává o španělském konkvistadorovi, kapitánu Tomasovi (Hugh Jackman). Ten je pověřen úkolem najít v zájmu své země a milované královny Isabel (Rachel Weisz), ohrožované pletichami inkvizice, bájný Strom života – zdroj nesmrtelnosti, o němž vyprávějí prastaré mayské legendy a zmiňuje se o něm též starozákonní kniha Genesis. Hrdinou druhého příběhu, zasazeného do současnosti, je mladý lékař Tommy Creo (opět Hugh Jackman), snažící se nalézt lék pro svou manželku Izzi (znovu Rachel Weisz) umírající na rakovinu. Poslední dějová linie, završující trojici minulost-přítomnost-budoucnost, sleduje cestu poutníka z 26. století jménem Tom (taktéž Hugh Jackman), putujícím v podivném korábu vesmírem ke vzdálené vesmírné mlhovině Xibalba [šibalba].

Právě složitá kompozice Fontány je její největší slabinou – ačkoliv jsou zmiňované linie vyprávění propojeny jak herecky, tak tematicky a motivačně, široké časové rozpětí a množství postav je do značné míry osamostatňuje a odděleně nahlíženým příběhům pak není (a ani nemůže být) věnován dostatečný prostor. Nejuceleněji pak v tomto ohledu působí linie odehrávající se v současnosti – nejenže jsou zde vystupující postavy vykresleny nejplastičtěji, ale fungují i jako pojítko celého filmu (Izzina kniha jako vyprávění prvního příběhu, Tommy Creo se díky nalezenému zázračnému medikamentu dožívá 26. století jako vesmírný poutník Tom ze třetího příběhu), čímž se stává jejich příběh v rámci tří dějových linií tím stěžejním. Poněkud křečovitým se navíc jeví tvůrci avizované pojetí hlavních postav, ztvárněných Hughem Jackmanem a Rachel Weisz, jako různých inkarnací týchž hrdinů.

Fontána je v první řadě příběhem milostným – tématem lásky mezi dvěma lidmi, z nichž jeden se snaží zachránit druhého, se zabývají všechny tři zmiňované příběhy. S tím do značné míry souvisejí i stěžejní motivy, objevující se taktéž v rámci celého filmu – mezi ně patří motiv cesty (Tomasova cesty za Stromem života, Tomovo putování vesmírem), na jejímž konci doufá hrdina najít prostředek k záchraně jím milované ženy; zázračný „artefakt“ Strom života (ačkoliv název filmu odkazuje k „Fontáně mládí“), hledaný konkvistadorem Tomasem, náhodou objevený lékařem Tommym a doprovázející vesmírného cestovatele Toma; za jeden z motivů lze koneckonců označit i hvězdy, ať už v roli průvodce (Tomasovo hledání Stromu života), objektu pozorování a vyprávění (viz Tommy Creo s manželkou) nebo cíle cesty (Tomovo putování k mlhovině Xilbaba).

Do hlavních rolí svého nejnovějšího filmu se Aronofsky chystal obsadit hollywoodské hvězdy Brada Pitta a Cate Blanchett – z původního záměru však nakonec sešlo, plánovaný rozpočet byl skoro o polovinu zkrácen a ústřední postavy Fontány nakonec ztvárnili Rachel Weisz (*1971; Řetězová reakce, Sluneční jas, Mumie, Nepohodlný, Constantine aj.) a stále hojněji obsazovaný Hugh Jackman (* 1968; X-Men, Kate a Leopold, Sólokapr aj.). Ve vedlejší roli se objeví mimo jiné Ellen Burstyn (*1932), známá například z kultovního hororu Vymítač ďábla (1973) a hrající již v předchozím Aronofského snímku Rekviem za sen. Navzdory již zmiňovanému malému prostoru pro jednotlivé postavy lze herecký projev představitelů hlavních rolí ohodnotit kladně, vyzdvihnout zasluhuje především výkon Rachel Weisz jako Izzi, s blížící se smrtí pomalu se smiřující manželky doktora Tommyho Crea.

Zatímco o zvoleném druhu kompozice a jeho (ne)funkčnosti je možné polemizovat, patrně nezpochybnitelné klady Fontány představuje hudba a výtvarná stránka filmu. Skladatel Clint Mansell, jenž s Aronofským spolupracoval i na obou jeho předchozích celovečerních filmech, dokázal proměnit hudební doprovod na jednu z předních složek celého snímku, která nejenže dotváří jeho atmosféru, ale představuje současně další z pojítek všech tří dějových linií. Ještě většího uznání, obzvláště s přihlédnutím k neočekávanému zkrácení rozpočtu, zasluhují tvůrci výsledné vizuální podoby filmu. Počínaje kostýmy a maskami a zvláštními efekty konče, naráží divák Fontány na nezvyklé množství tvůrčí invence – příkladem za všechny může být originální způsob ztvárnění vesmíru, jímž putuje Tom z 26. století – namísto použití počítačové animace přišli výtvarníci s vlastním řešením – ona vskutku magická scenérie je tvořena kolážemi skutečných fotografií, zachycujících jakési chemické reakce a pohyb mikroskopických organismů. Výsostné postavení vizuální složky v rámci tohoto filmu je i zásluhou dalšího dlouholetého spolupracovníka Aronofského, kameramana Matthewa Libatiquea – ten se podílel dosud na všech filmech tohoto režiséra, od jeho snímků studentských až po již zmiňovanou dvojici filmů celovečerních.

Film Fontána je snímkem majícím své silné i slabší stránky, a jelikož různí lidé kladou při svém hodnocení důraz na jiné složky posuzovaného filmového opusu, netroufám si předpovídat osud tohoto Aronofského snímku – jisté však je, že jde o film nevšední, jehož tvůrci se odvažují sejít z předem vyšlapaných a osvědčených cest běžné filmové produkce a který proto určitě stojí za to zhlédnout.

.:Zhlédněte flashový trailer:.

Fontána / The Fountain (USA 2006)
Režie: Darren Aronofsky
Scénář: Darren Aronofsky
Kamera: Matthew Libatique
Hudba: Clint Mansell
Hlavní výtvarník: James Chinlund
Hrají: Hugh Jackman, Rachel Weisz, Ellen Burstyn, Sean Gullette, Cliff Curtis a další...
Délka: 96 minut
Světová premiéra: 22. 11. 2006
Česká premiéra: 8. 3. 2007