Chometův Iluzionista

Příběh se odehrává v 50. letech 20. století. Stárnoucí francouzský iluzionista má velké potíže prosadit se v úspěšnější konkurenci. Kouzla už obecenstvo tolik neberou jako dříve. Řemeslo upadá, práce je málo. V této době totiž frčí již něco jiného – pravý rock'n'roll, po němž davy fanoušků šílí. Iluzionista se tedy rozhodne, že se vydá za hranice Francie, respektive do Velké Británie, zkusit štěstí. Smůla střídá smůlu, hlavní hrdina se sotva protlouká. Dokud neodcestuje do zapadlé vísky. Zde se setká s mladičkou Alicí, která je kouzly doslova unesena. Dívka se rozhodne, že se k Iluzionistovi přidá.

Příběh je to zajímavý, ale hraje druhé housle. Podstatné je vykreslení dobové atmosféry s nesmírným smyslem pro detail. Z filmu doslova dýchají 50. léta, to vše díky propracovanému prostředí. Také všudypřítomné zachmuřené počasí ještě více podtrhuje nostalgické ladění filmu. Sbližování se hlavních postav je velmi promyšlené, a je tak hlavním tahounem filmu. A nechybí ani jemný humor. V Iluzionistovi se zkrátka sešlo mnoho poutavých linií a prvků, které osloví snad každého filmového nadšence.

Chemie mezi hlavními postavami. To je to, na čem snímek stojí. Mladá Alice teprve poznává, jaký svět je. Celý život vyrůstala v zapadlé vesnici. Iluzionista jí otevřel oči, odveze ji do města plného tajů a divů, které dívku uchvátí. Starý muž se o svou chráněnkyni stará seč může. Kupuje jí, co jí na očích vidí. Ale nestačí mu na to peníze. Co je zajímavé, je jakési předávání životní štafety. Jeden život se pomalu ale jistě uzavírá a druhý naopak začíná. Jeden je oporou druhému, dodávají si navzájem smyslu. To je důvod veškeré životní motivace, proč pokračovat dál. Předat to nejlepší další generaci. Samozřejmě nic není jen dobré, a tak naše povedená dvojka čelí nepřízni osudu, ať již v podobě nedostatku peněz, tak neochotě ostatních pomoci.

Nesmíme zapomínat ani na vedlejší postavy. Diváka rozhodně zaujme dvojice břichomluvec a klaun, kteří již své životy ztratili a svou beznadějnou situací jen podtrhují melancholicko-nostalgický náboj celého snímku. Zajímavou „postavou“ je i kouzelníkův králík, jenž dokáže odlehčit každou situaci a svými skopičinami spolehlivě pobaví. Abych řekl pravdu, stal se postupně mou nejoblíbenější postavou snímku.

Tatiho poetika a Sylvainovo originální animované pojetí se skvěle doplňují a vytvářejí tak neodolatelnou kombinaci velmi citlivého a dojemného filmu, který však naštěstí nikdy nesklouzne do patosu či k prvoplánové hře na city. Iluzionista vás zkrátka vezme za srdce a jen tak se ho nezbavíte. Pronikne vám do duše a cosi tam změní a svou hypnotickou silou vás doslova přiková do sedaček. Rozechvěje uvnitř cosi nádherného a zanechá hlubokou stopu. A to se jen tak někomu nepovede. Samozřejmě, že pokud dáváte přednost americkým pixarovkám, Ilizuionista vás zrovna nechytne. Tady nejde o technologicky vypiplanou 3D podívanou plnou rodinné zábavy. Jde o hlubší, téměř až spirituální zážitek. Teď jen doufejme, že se český distributor nezblázní (což se stát dost dobře může) a film do našich kin uvede. Oscara pro Sylvaina!

Iluzionista (Francie / Velká Británie, 2010)

Režie: Sylvain Chomet
Scénář: Sylvain Chomet, Jacques Tati

Hrají: Jean-Claude Donda, Edith Rankin, Jil Aigrot, Didier Gustin, Frédéric Lebon, Tom Urie
Délka: 90 minut
Premiéra v ČR: ???