Separatisté řádí v Ústí

Separatisté jsou hrou o touze několika lidí zachránit všemi možnými prostředky před demolicí sídliště, na němž vyrostli a strávili tam podstatnou část svého života. Líčí nám příběh mladé dívky Rike, která se vrací na toto své rodné sídliště, usadí se na střeše jednoho z domů a sleduje dění v okolí. Pozoruje, jak se mladý, úplně obyčejný kluk Johan rozhodne s přáteli zachránit „své“ sídliště a vytvořit v něm vlastní společnost, stát ve státě. Na jedné straně si užívají běžného života plného bujarých pitek a grilovacích párty a na druhé straně, ruku v ruce s tím, podnikají ozbrojené separatistické akce (rabování, loupežná přepadení) a stále více zabředávají do větší a větší anarchie vůči systému, který chce jejich svět zničit. Když se na sídlišti objeví obří plot oddělující stavbu od běžného života a přijíždějí první bagry a buldozery, i Rike nakonec slézá ze střechy a postaví se do řady se zbraní v ruce k demonstrativnímu odporu. „Budeme bojovat až do konce – i kdyby poslali tanky.“

Text hry Separatisté vznikal jako sonda do života ve východní části Německa, ale svým aktuálním zasazením mezi normální lidi uprostřed sídliště velmi dobře rezonuje i s krajem věčných sídlišť v severních Čechách, na Moravě, ale i na Jižním Městě v Praze. Je to hra jednoduchá, leč efektní. A stačilo k tomu vlastně málo. Jen najít dobrý text, dobrého režiséra a partu dostatečně „šílených“ a schopných herců, kteří by s textem udělali své. To vše se povedlo.

O TAKOVÝCHTO TÉMATECH SE V TELEVIZI PŘÍLIŠ ČASTO A OTEVŘENĚ NEMLUVÍ. PROTO JE ZA NIMI DOBRÉ ZAJÍT DO DIVADLA.

Do Ústí nad Labem se v inscenaci režiséra Zelinského vrací i Roman Zach, který už jako host ztvárnil roli Johana. Jak už u Zelinského bývá dobrým zvykem, inscenace je strohá, jednoduchá, oproštěná od jakýchkoli inscenačních zbytečností, ale vším útočí na diváka a jde přímo po tématu (boje proti establishmentu, boje za vlastní území ve válce proti úřadům a společnosti) a kontextu (vždyť samo Činoherní studio v Ústí nad Labem je tou severočeskou „divadelní čtvrtí“, za kterou je třeba bojovat). Tím vším byla inscenace jako šitá na míru zmiňovanému festivalu Země – město, festivalu o ekologických a environmentálních tématech, jehož cílem je oživení debaty o místě, ve kterém žijeme, a hledání možností a způsobů jeho kultivace.

Jednoduchá scéna Andreje Ďuríka je tvořena bílou kulisou paneláků, před ní čtyři herci a jedna z hrdinek, navrátivší se Rike, na projekčním plátně. Výpovědi separatistů, kteří líčí příběh svého „boje za nezávislost“, doplňují zcizovací efekty v podobě kultovních popových songů 80. let. Na jedné straně se tu taktizuje, rabuje a střílí, na druhé straně se tu bezuzdně paří na zahradních grilovacích párty. A jak se blíží osudný DEN D, kdy má dojít k prvnímu bourání a nájezdu demoličních buldozerů, paří se víc a víc, jako by se na tu občanskou válku chtělo na chvíli zapomenout a ještě si užít ten lokální sladký život na milovaném sídlišti, jako by ten večer měl být poslední.

Stručně řečeno: je to konečně aktuální hra, která chytne snad každého. O separatistech slyšíme určité zprávy dost často, ale ví někdo, co se skrývá za tím vším? V Ústí (a doufejme, že častěji i v Praze) vám to jasně vysvětlí.

Činoherní studio v Ústí nad Labem
Thomas Freyer: Separatisté

Překlad Tomáš Kafka
Výprava: Andrej Ďurík
Dramaturgie: Vladimír Čepek
Režie: Thomas Zielinski
Hrají: Tereza Hofová, Irena Kristeková, Roman Zach, Jan Holík a Jan Jankovský