Kladeňák Jaromír Jágr se představil na ledě Divadla pod Palmovkou

Text i samotná inscenace vznikly na objednávku kladenského divadla, které od autorů chtělo hru na téma spojené s Kladnem. A kdo je v současnosti spojený s Kladnem více než právě Jaromír Jágr? Snad jen „nejvýznamnější“ filozof dvacátého století Ludwig Wittgenstein. A právě ten se Jaromíru Jágrovi začne jednoho dne zjevovat v podobě malého chlapce a jeho matky Poldi, aby skrze Jágra dosáhl slávy a posunul mezníky historie: „Zatímco já posouval hranice historie, tys posouval puk za hranici modrého pásma.“ Jaromír ovšem netuší, co po něm slavný filozof chce nebo proč se mu zjevuje, a na klidu mu nepřidá ani fakt, že se slavní filozofové celého světa zjevují i jeho spoluhráčům z Pittsburgu. Jágr zažívá kariérní krizi, začíná pochybovat o smyslu svého povolání, čte dokola filozofův Traktát philosophikus logicus a je bezradný, až nakonec na radu svých spoluhráčů, zejména kamaráda Maria Lemieux, odjíždí do Ruska. Tam totiž tenhle problém dávno vyřešili – bylo to sice kruté (aby ne, vždyť se jim zjevoval sám Dostojevský), ale teď dokážou po ledě poletovat s neuvěřitelnou lehkostí. Důkazem toho je mladý Alexej Čerepanov, kterého začne Jaromír trénovat a na ledě spolu dosahují neuvěřitelných výsledků. Jaromír ovšem naráží na Rusko jako svět Čechovových Tří sester – vláčný, plný snů a filozofických úvah, zakončených zvoláním: „Do Moskvy, do Moskvy!“. Je jasné, že tu nemůže vydržet moc dlouho. Až ke konci hry pochopí, že ho potřebuje jeho Kladno.

Petr Kolečko s Tomášem Svobodou vytvořili vtipný obraz světa okolo Jaromíra Jágra, obrácený však trochu naruby. Rozhodně nejde o životopisnou hru, střípky z jeho života slepují spíše z obecně známých, často bulvárních pravd, doplněných o informace z Branek, bodů, vteřin (vzpomínky na Nagano, vztah s Andreou Verešovou, Jágrovy návštěvy oficiálních večírků, sbírání Art Ross Trophy okolnosti smrti Andreje Čerabina), ale funguje to. Pro oba autory je hlavní filozofií hokej, který milují více než jakoukoli jinou filozofii.

Na Kladně hostuje v roli Jaromíra Jágra David Matásek. Ve zlatém dresu znamenitě dominuje a velmi účinně táhne celé představení. Už to není ten neustále se usmívající Jágr, který žvýká žvýkačku a dělá silácké vtipy. Ustavičně sice salutuje (ve stylu pověstného gesta z Nagana), značně ale ztratil na sebejistotě. Z tvrdého hokejisty, kterého nerozhodí ani zlomený malíček, se najednou stává člověk. Vedle Matáska se představuje celá plejáda velmi schopných herců – od Tomáše Petříka v roli Maria Lemieux (nikdo jiný mu snad není tak podobný) přes Danu Markovou jako Jágrovu partnerku Innu Puhajkovou až po mladého Štěpána Benoniho, který velkou energii dává do ztvárnění Alexeje Čerepanova. Oku diváka jistě zalahodí i Veronika Pavlasová jako Andrea Verešová – svůdná, v negližé a s velice roztomilou slovenštinou nabízí neustále Jaromírovi „odpočinek na střídačce“. Jaromír se však věnuje spíše filozofii než milostným hrátkám, což je začátek konce jejich vztahu. Kouzelně ale působí její výstupy, kdy si slovenská dračice dělá z pověstné Art Ross Trophy květináč a při pohledu na jméno Gretzky se diví, že se v Řecku hraje hokej.

Tomáš Svoboda pojal celou inscenaci svým osobitým stylem jako hrdinský epos se zpěvy. Dojde tak na známé slovenské hity i zcela původní písně Karla Albrechta, které Svoboda a Kolečko sami otextovali. Příběh Kladeňáka Jardy Jágra si už od základu pohrává s velkou nadsázkou, ale dává tušit, že hokej je v tomto případně opravdu ta hlavní modla, o kterou zde běží. Nic se ovšem nesmí brát příliš vážně. Proto ty choreografie hokejových zápasů s baletními prvky, proto ty puky připevněné na hokejkách, proto ti Rusové hrající stolní hokej postavený na čtyřech lahvích s okurkami. Je to možná přehnané, ale jako obraz velmi působivé a sdílné. Celé jeviště se ve scénografii Jaroslava Bonische proměnilo v jedno velké kluziště, na kterém se to hemží hokejisty, postavami ze Tří sester a projdeme na něm řadu zásadních zápasů. Dokonce nechybí ani všudypřítomný komentátor Robert Záruba a dojde i na známou elektronickou tužku.

Jaromír Jágr, Kladeňák je velmi pěkná záležitost, ve které je hokejová ikona nahlížena srozumitelně a vtipně. Ač je příběh protknut filozofickou linkou v podobě Wittgensteinových citátů, sama inscenace je určena pro jakéhokoli diváka – zejména pro hokejové fandy. Narážky a vtipné podtexty tu má ovšem šanci pochopit každý, kdo někdy slyšel jméno Jaromír Jágr. A každý takový divák se zákonitě musí dobře bavit.

Středočeské divadlo Kladno
Petr Kolečeko/Tomáš Svoboda: Jaromír Jágr, Kladeňák

Režie: Tomáš Svoboda
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Scéna: Jaroslav Bonisch
Kostýmy: Ivana Brádková
Hudba: Karel Albrecht

Hrají: David Matásek, Tomáš Petřík, Zdeněk Velen, Veronika Pavlasová, Dana Marková, Štěpán Benoni, Marcel Rošetzský a další
Premiéra: 9. října 2009 v Středočeském divadle Kladno, psáno z reprízy 5. listopadu 2009 v Divadle pod Palmovkou