Příliš Marnotratný syn Divadla DISK

Marnotratný syn je druhá z řady absolventských inscenací 4. ročníku katedry alternativního divadla DAMU. Jedná se o dramatický text, jehož autorem je sám režisér Jan Jirků. Ten absolvoval divadelní akademii před deseti lety a inscenace vznikla mimo jiné na společném zjištění, že tehdejší i dnešní studenti řešili stejné problémy. I o těch se snaží – dle svých slov – v Marnotratném synovi vyprávět.

Děj je v podstatě jednoduchý. Mladý zkrachovalý autor Brouček se stopem vrací z Velkého města domů poté, co nedokázal napsat nový televizní seriál. Zastaví mu řidič – Sekáč, který jede na trávu za Jihlavu a chce si popovídat. A tak mu Brouček musí vyprávět celý svůj příběh. O tom, jak chtěl napsat seriál, ve kterém by obsáhl celý svět a dokázal, že ještě existuje krásná a čistá láska. Jak ale nejdřív musel lásku poznat a s nějakou dívkou se sblížit. Ale hlavně o tom, jak ztratil víru, že jeho maminka jednou uvidí jeho jméno napsané v televizi, aby pak mohla vyrazit do samoobsluhy na náměstí s hlavou hrdě vztyčenou.

Nejoriginálnější je příběh postav z Broučkových seriálů. Jsou bezbranné a vydané mu napospas. Značně se bojí, co s nimi Brouček provede. Stejně tak, jak Brouček vymýšlí a zavrhuje jednotlivé náměty svých potenciálních seriálů, vznikají a zanikají role jeho čtyř postav. Chvilku jsou z nich doktoři na kraji pouště, chvilku námořníci a mořská panna a chvilku výprava na náhle odtržené ledové kře. Všechny čtyři se proměňují rychle a přesvědčivě. Mají však i vlastní rozum, reptají, odmlouvají či jásají. Nejvíce baví Anita Krausová, ale ostatní jí zdatně sekundují.

Právě čtyři seriálové postavy jsou klíčové v oněch prvních deseti minutách, kdy divácké srdce plesá. Scéna divadla DISK je v nich naprosto obnažená. Žádné kulisy, žádné rekvizity, nic. Jen velký prázdný černý prostor. A v něm se vzadu u stěny tisknou k sobě ustrašené seriálové postavy. Když prostorem zakrouží kužel světla a zastaví se na nich, zastaví se i publiku dech – je to opravdu velmi působivé. První scéna hodně slibuje. Svoje sliby ale později příliš neplní.

Vizuálně příjemné jsou i scény, kdy se Broučkova první dívka Andělka pohupuje s ohromnými bílými křídly nad zemí a kouří u toho nervózně cigaretu. Nebo scéna s májkou a jeho druhou dívkou Panenkou. Ze všeho ovšem trčí jistá nedotaženost. A před obrazem posledním je třeba si dát snad ruce před oči. Mišmaš na pódiu vrcholí v takovém zmatku, že skoro zapomenete na všechno hezké, co předcházelo.

Marnotratnému synovi chybí jakákoliv rafinovanost a lehkost. Dal by se sice brát jako příjemná „oddechovka“, ale inscenace nevznikla za tímto účelem. Proto dochází ke střetu. Snaha být vtipný přebila snahu něco sdělit. Škoda.

DIVADLO DISK – Jan Jirků – Marnotratný syn
Režie: Jan Jirků
Dramaturgie: Adéla Balzerová
Scéna: Kamil Bělohlávek
Kostýmy: Tereza Venclová
Hudba: Vratislav Šrámek

Česká premiéra 31. 10. 2008