Nadváha, Nedůležité: Neforemnost

Čtvrtá inscenace hry Wernera Schwaba v režii Dušana D. Pařízka má podtitul „Poslední evropská večeře“. Silvestrovské povinné veselí přivábí skupinku zhrzených a rozmnožování neschopných maloměšťáků do jejich oblíbeného hostince. Homosexuální pedofil Čuňyk (Jiří Štrébl) slibuje své stárnoucí ženě Zajdě (Daniela Kolářová) potomstvo a opájí se metaforami o chlebu a šunce či o buřtech. Násilník a špatný milenec Kája (Martin Finger) bije bez ohledu na přítomné svou Hertu (Gabriela Míčová), kdysi krásnou ženu, která padla na samé dno své hrdosti. Pohostinná Hostinská (Vanda Hybnerová) se nabízí jednomu ze svých klientů – nejistému učiteli Jürgenovi (Roman Zach), leč marně. Skupinka duševních i tělesných ztroskotanců doplněná osamělou, vyzývavou Pičkou (Dana Poláková) oslavuje po svém, užívá si výčitek, násilí a opilecké filozofie. V okamžiku, kdy je konfrontována se šťastným „hezkým párkem“, stává se konzistentní skupinou, odhodlanou zničit nepřítele. Smečka hladových lidí se nejdříve navzájem ujistí, že už vlastně nejde o lidi, poté oba mladé hosty stráví jejich nenasytná břicha. Inscenace je plná masa a tělesnosti, trčí z ní to pravé „rakušáctví“, představované odpudivým Čuňykem a jeho pokryteckou Zajdou. Hlavní postavou se stává Herta, padlá oběť primitivního Káji, která jako jediná nepozře lidské maso – proto postaví sebe samu na vrchol této groteskní společnosti a v pozici světice vyžaduje uctívání, za což je náležitě potrestána…

Daniela Kolářová je v roli Zajdy nemilující, ale majetnická stárnoucí manželka, toužící po dětech. Jako pravá měšťanka alespoň před společností nepřipustí, že by její muž mohl zneužívat malé chlapečky, ale v jejím hlase je cítit hořkost a zoufalství. Není divu, když Čuňyk Jiřího Štrébla je odporný zjevem i chováním. Svou primitivistickou zemědělskou filozofií připomíná někdejší komunistické funkcionáře. Jediná chvíle něhy u Čuňyka přichází, když pojídá zbytky „hezkého muže“ a s nostalgií v hlase vzpomíná na poslední okamžiky jeho života. Herta (Gabriela Míčová) se mění z ušlápnuté chudinky v silnou ženu, která doslova položí na lopatky násilníka Káju. Dělá jí dobře být středem pozornosti, ať už Kájovy nebo lidí, jimiž ve skutečnosti pohrdá. Z Kájových výstupů (Martin Finger) čiší exhibicionismus a zakomplexovanost. Roman Zach v roli Jürgena je asi ze všech herců nejméně přesvědčivý, jeho Jürgen má sice být nejistý, ale ve společnosti ostatních působí poněkud nevýrazně.

Scéna Dušana D. Pařízka je velmi jednoduchá, několik stolů a židlí, staré rádio, o atmosféru se starají herci sami za pomoci světel a projekce novoročního ohňostroje. Herci přicházejí dvakrát na scénu přes hlediště – ve slavnostní náladě a silvestrovských čepičkách procházejí kolem diváků z foyer přímo na scénu.