Láska vole – v Disku se opět hraje zajímavě

Petr Kolečko, student DAMU, napsal svůj text na žádost ročníkové vedoucí Darji Ullrichové, která do mladého autora vložila své očekávání, a to se jí vyplatilo. Inscenace zkoumá pokusy mladých lidí o vytváření vztahů ve světě, který je vylhán investigativními médii. „Petr napsal hru o mladých lidech, kteří žijí ve zfalšovaném světě lifestylových časopisů a televizních seriálů. Zahlceni obrazy dokonalého štěstí a pravé lásky už neumí dokonalé štěstí a opravdovou lásku vlastně poznat. Navazují účelové vztahy, protože důležitější je, s kým jsem viděn, než s kým žiju – stejně jako je důležitější, jak vypadám, než kdo jsem,“ říká dramaturg Jan Tošovský.

Svěží, originálními „hláškami“ nabitý text líčí základní konflikt punkové a popové kapely na společné koncertní šňůře. Děj se odehrává převážně v backstagi hudebního klubu, kde jsou dvě kapely (a současně dva odlišné světy) z producentských důvodů nuceny hrát společně a váže je i společná hitovka „Prasata táhnou“, ovšem ve dvou odlišných verzích. Původní silná „stylová“ nevraživost musí jít stranou ve chvíli, kdy vyjde najevo, že sestra punkerky Tequily žije s leadrem „diskantů“ Étienem (Lukáš Příkazský). Tomu byl manažerem obou kapel (Vuk Čelebič), velkým bossem, svěřen do opatrování milovaný pudlík. Po návštěvě své sestry se do pudlíka alkoholem prolitá a depresemi utápěná Tequila zamiluje a mluvíc v poetickém blankversu s ním odchází do noci. Šílená Étienova pátrací akce po tom nejdražším, co jeho šéf má, nabere nečekané obrátky, na jejichž konci vrcholí citové vypětí smutného psiska a zdeptané Tequily v coolnessovskou pointu s anticky tragickou katarzí a mrtvolou na jevišti.

Kromě brilantního textu, těžícího velmi silně z reálií obou hudebních stylů, si lze vychutnávat mistrně doladěnou režii J. Friče, bohatou na citlivé režijní nápady – od svícení přes zvukové efekty až po herecké vedení plné drobných gagů, mnohdy však také svobodně ponechané na improvizačních možnostech herců. Ti jsou snad nejsilnější stránkou celé inscenace, je radost se na ně dívat a zjevně i oni si inscenaci užívají. Jednoznačnou jedničkou jsou pak Pavla Beretová v roli Tequily a Vojtěch Dyk coby Pudl, ale to hlavně díky celkové sehranosti se všemi ostatními. Pavla Beretová lehce střídá své polohy energické punkové bubenice a rozehrává je od rozevláté opilosti přes depresivní stesk až do (ne)šťastné zamilovanosti, za kterou by se nemusela díky blankversu, jímž v těch chvílích mluví, stydět ani pro některou ze Shakespearových tragických rolí. Vedle toho však zároveň cítíte jasnou nadsázku, zejména díky společným scénám s Vojtěchem Dykem, toliko smutným zhýčkaným pudlem, který svou roli zvládá nejen vrtěním trčícím nafukovacím balónkem místo ocasu a rachitickým nožkám, ale i zcela autentickým vysokým psím štěkotem – doslova mu tak „žerete“ úplně všechno.

S Pavlou Beretovou (v alternaci s Lucií Polišenskou) a V. Dykem v inscenaci hrají letošní velmi nadějní absolventi Vojtěch Bráník Dvořák, Tomáš Dianiška, Radovan Klučka, Jana Pidrmanová, Vladimíra Striežencová a Lenka Zahradnická. Nápaditou scénu, které vévodí funkční kulisa z pivních bas, navrhl Nikola Tempír, stylové kostýmy jsou pak dílem Barbory Pištěkové. V Disku se tak konečně po delší době sešel sehraný realizační tým, který se poprvé v této sezoně potkal při přípravě diskové inscenace Ledový hrot.