Jihočeské divadlo váhavě přemítá o tom, co je Pýcha a předsudek

Předlohou pro divadelní inscenaci je jeden z nejčtenějších bestsellerů anglické spisovatelky Jane Austenové. Klasický příběh lásky a nenávisti na přelomu 18. a 19. století líčí osudy pěti krásných dcer Bennetových, jejichž smyslem života je dobře se provdat. Jediná Elizabeth se vzepře, a když zjistí pravé já „pyšného“ pana Darcyho, musí tváří tvář vlastním předsudkům na něho změnit názor.

Z příběhu světově proslulého románu se dalo udělat mnohé – od inteligentní komedie přes tragikomedii až po dobré drama. Ani jednoho se jihočeský divák nedočká. Spíše je zde v tomto případě cítit jakýsi nevydařený pokus o bulvární komedii, snažící se za každou cenu upoutat diváka na laciné a vždycky fungující fórky (stařec laškovně a trochu vilně plácající své dcery po zadcích) a ruku v ruce s tím je to poněkud nešťastná snaha o hlavní inscenační trhák sezony.
Text sám jistě skrývá mnoho současných témat (přetvářka, odsuzování na první pohled, přehnaná hrdost, pýcha či předsudek), nicméně herci upnutí do uniforem a rób přelomu 18. a 19. století toho na téměř holé scéně a v rozsahu neuvěřitelných tří hodin a navíc bez vedení skutečné režisérské osobnosti příliš nezmůžou. Z Lavríkovy inscenace není jasný nějaký koncepční záměr, o který by usiloval. Udělal prostě jen líbivou a pseudovtipnou hru, která se líbí nenáročnému divákovi.

Všechny inscenační složky působí možná zajímavě (místy domyšlené a fungující gagy, střízlivé dobové kostýmy, scénografie či hudba, která ve vláčných momentech inscenace probouzí), ale dohromady to nefunguje. Jako by celému projektu chyběla jasná supervize, tolik požadovaná právě od režiséra. Nejzajímavěji ze všech složek působí scéna hostující Márii Kusé, tvořená z dominujícího projekčního plátna, několika šifonových závěsů a shora se spouštějících symbolů jednotlivých oddělených prostorů (lavička, honosný nábytek, divan, židle), které se houpají zavěšeny na tlustých lanech a dávají tak pocit jakéhosi hračičkovství, jako bychom nebyli na anglickém panství, ale na dětském hřišti a celá tahle hašteřivá hra o pýše a předsudku byla jen naivní dětskou epizodkou. Divák musí mít tento pocit hned od začátku. Není to ale na tak závažné a nosné téma trochu málo?

Inscenace je ze všeho nejvíce věrná stylu upjatého života anglických lordů a jejich paniček na každém druhém hrabství v Anglii. Tomu je podřízena nejen strohá scénografie, ale i kostýmy, kde se to hemží těsnými uniformami a přitaženými korzety a ponejvíce pak upjaté herectví. Z něj působí zajímavě kromě způsobně rozjuchaných sester Bennetových v podání Šárky Vaculíkové a Věry Hollé snad jen představitelka hlavní role Dana Verzichová, v jejíž roli čteme alespoň nějaký charakter, ostatní jsou totiž pouhými stylizovanými figurkami na pískovišti aristokratické Anglie.

Stylizaci do počátku devatenáctého století docela zajímavě doplňuje taneční kompozice. Většina děje se odehrává na plese anglické smetánky a tak není divu, že zde hrají valčíkové rytmy a malebná muzika, která podkresluje celý jinak docela nevýrazný děj. Má to ale háček, hudba a neakční děj po krátké době diváka ukolébají až téměř k spánku. Naštěstí ho na mnoha místech zase docela spolehlivě probudí a divák tak získá naději, že teď snad přijde konečně něco zajímavého.

Jako shrnutí tedy snad poslouží otázka, proč si Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích vybralo k inscenování právě tento titul a hostujícího režiséra? Divadlo, které má na repertoáru dlouhodobě vyprodaná představení jako Osiřelý západ či Rád to někdo horké, nemá podle všeho potřebu dělat takové inscenace, které lákají pouze a jedině na slavný název, pokud si svou repertoárovou kvalitu dokáže udržet i jinak. Touhle inscenací, která má evidentně za cíl pouze pobavit diváka a nabídnout mu za jeho peníze notnou dávku toho nejklasičtějšího divadla, totiž v Českých Budějovicích šlápli poněkud vedle. Nicméně nenáročný divák si snad může připomenout slova Shakespearova „potleskem tím spíše se jim odměníme my, za dobrou snahu, když ne za výkon“ a odcházet z divadla s tím, že si zase jednou ve slavnostních šatech dopřál tříhodinový kulturní zážitek.

Režie: Silvester Lavrík j.h.
Scéna: Mária Kusá j.h.
Dramaturgie: Olga Šubrtová
Překlad: Zdeňka Brandejská
Kostýmy: Barbara Cigánová j.h.
Pohybová spolupráce: Naďa Hrušková

Premiéra: 25. 5. 2008