Gorillas v Alfrédu ve dvoře: divadelní kastrace nahlédnutím do čínské domácnosti

A především díky čínské tradicionalistické příchuti je inscenace v našich měřítkách zcela netradiční nejen formou, ale i obsahem. Líčí atmosféru starého domu, kde žije v pospolitosti s opicemi pět osamělých žen. Mají bíle nalíčené tváře, lícní kosti zvýrazněné dotykem ruměnce, bohaté černé vlasy, ústa jako malou třešničku. Sledujeme čínský všední den plný čaje, tradiční úcty k rodinné hierarchii, jejím hodnotám a každodenním zvykům. Jejich dům ale navíc skrývá v temnotě svých jen spoře osvětlených pokojů množství záhad a tajemství. Inscenace tak zpracovává i téma moci uvnitř rodiny a koloběh života v sídle, kde se to hemží neviditelnými, ale tušenými a všudypřítomnými duchy a démony.

Na víceprostorovém jevišti se nám před očima odehrává více paralelních příběhů, či lépe symbolických obrazů, nikoli vesměs souvislé vyprávění. Představení v sobě nese tolik čínských symbolů, až je nám Středoevropanům nečitelné (od zdlouhavého rituálu pití čaje přes přeměnu člověka ve zvíře až po paviány, žijící v okolí domu a měnící se v lidi). To ale ve finále nevadí. Divák je možná zpočátku zděšen, že se v podivné čínské mozaice nevyzná, a místy s očima neví, kam dřív, ale obsah inscenace je přesto na konci jasný.

Sledujeme hrdiny uprostřed strašidelně prázdného a tichého domu, který je, jak praví divadelní program, paralelou k duši. V jeho tichých zdech těm uvnitř pomalu dochází dech. Není síly, která by se tomu postavila, protože dům je jako organismus, jako stroj. Nevyslovené zůstává uvnitř. A právě obrovská snaha členů rodiny uchránit to soukromé „uvnitř“ je v přímé závislosti na tom záhadném a nekonkrétním kdesi „venku“. Spoutání je zde významově mnohem více o vnitřních poutech než o těch vnějších, ale navzájem jsou v přímé souvislosti.

V duchu čínské tradice se nese nejen zobrazení života v domě a uvnitř rodiny, ale i samotná forma inscenačního zpracování. Pět žen představuje pět mužů, opice pobíhající okolo domu a nakonec i v jeho útrobách se nejen přesvědčivě pohybují, ale mají i přesně stylizované kostýmy a konečně také samotná scéna nepostrádá nic ze svého asijského kouzla – vidíme tradiční přízemní čínské obydlí, nechybí ani specifický lampion a všechno to tu málem voní sekvojovým dřevem. To všechno doplňuje ještě inscenační forma pohybového divadla, říznutého pantomimou s výraznými čínskými prvky. Pro českého diváka tedy forma značně složitá a těžko čitelná.

Režisér a zároveň herec Ondřej Lipovský vytvořil spolu se svými hereckými kolegy mozaiku obrazů života v čínském domě, v níž se aktéři, krytí nejen za masky, ale i za čínskou inscenační formu, pohybují s nebývalou jistotou, a ač jsou všichni Evropané, člověk by jim skoro věřil jejich asijský původ. Herecká práce zde nespočívá ani tak v přirozeném výrazu a projevu, ale staví spíše na pohybovém zvládnutí čínské divadelní symboliky inscenace. Nelze tu vyzdvihnout konkrétní výkony, nicméně v rámci formy a navzdory její obtížné čitelnosti z hereckého hlediska v inscenaci vše funguje velmi kompaktně – ať už jsou to bezchybné oprsklé a časem domestikované opice, strnulá rodina rituálně pijící čaj či jedna z žen měnící se ve vránu. Odlišit tenkou hranici mezi člověkem a zvířetem, snem a skutečností, tělem a duchem nebo tím vevnitř a tím venku je tak (naštěstí!) velmi obtížné. Samotná příprava inscenace nemohla být nikterak jednoduchá, z toho pohledu je před herci nutno smeknout.

I navzdory tomu, že se v něm místy nevyznáme, stojí představení Gorillas nejen za zhlédnutí, ale i za konfrontaci tradiční čínské kultury a našeho pohledu na divadelní tradici. Podobně je to i s dalšími projekty Alférda ve dvoře. Rozhodně od něj nemůžeme čekat klasickou divadelní náplň, na jakou jsme zvyklí, už proto že jeho repertoár je založený především na uvádění podobně netradičních kusů, jako je Gorillas. Je tedy vlastně divadelní zážitek do Alfréda ve dvoře zavítat a nechat se unášet proudem čehosi, čemu běžný divák hned na první pohled nemusí zcela porozumět. Jednou za čas je ale třeba si od běžného divadelního repertoáru našich luhů a hájů odpočinout a zaměřit se na náročnější, nové a alternativní divadlo. Alfréd ve dvoře pro to nabízí ideální prostor.

Ondřej Lipovský: Gorillas (divadelní kastrace)
Režie, scéna a kostýmy: Ondřej Lipovský
Hrají: Alena Dittrichová, Jakub Doubrava, Jacques Génot, Jana Kovalčíková, Ondřej Lipovský, Michaela Suša, Klára Štěpánková, Petr Vaněk
Výroba kostýmů: Daniela Klimešová

Premiéra 12. 2. 2008