Festival SKRZNASKRZ oznamuje: alterna obhájila titul
2. ročník neformální přehlídky umělecké tvorby prvních ročníků napříč Akademií múzických umění proběhl v sobotu 17. května v experimentálním prostoru NoD. Jeho obsahem bylo všeho všudy to, co se nevešlo do nabídky tradičního festivalu divadelní akademie ZLOMVAZ a do veřejných klauzur všech ročníků DAMU. Navíc byl ale divadelní repertoár doplněn o výstupy prváků z HAMU a FAMU. Múzy si nad NoDem daly sraz v poněkud „punkovějším“ hávu.
Studenti AMU totiž na jevišti i mimo něj předvedli, že jsou v prvé řadě umělci. Co také jiného by se od nich (a to i těch služebně nejmladších) dalo čekat? Na oficialitu a řád se tu opravdu nehrálo. A dobře tomu tak. Večer se nesl od začátku ve velice vstřícné a příjemné, ačkoli poněkud chaotické atmosféře. Celý komplet výstupů, hudebních performancí a promítání vtipně a pohotově uváděli Jan Vejražka a Markéta Dvořáková. Jejich pohotovosti bylo opravdu třeba, neboť se několikrát změnil plánovaný program, čekalo se na herce, měnilo se herecké obsazení či v závěru selhala technika – u filmařů z FAMU co také jiného, že? Nicméně oba dva moderátoři z katedry loutkového a alternativního divadla svou úlohu zvládli dokonale, udělali jeden neplánovaný rozhovor se svým kolegou a k obveselení publika zacitovali z knížky prostonárodních mudrosloví.
A tak celá přehlídka připomínala cosi jako divadelní fotbalové utkání mající dva poměrně odlišné poločasy. Ten první zahájila zhruba v době, kdy se rozhodlo o mistru naší skutečné první fotbalové ligy, tedy okolo 17 hodin ve foyer pohybová performance studentů HAMU s názvem „Ani-body-mation“, kterou právě příchozí brali jako zajímavé dokreslení k popíjení na baru či k setkání v alternativním prostoru. Nutno však poznamenat, že se několik zanícených diváků našlo a ti pak mohli právem ocenit velkou snahu a originalitu studentů zabývajících se ve škole především hrou na cokoli, jen ne na divadlo.
V hlavním sále pak jako první přišel další ze zástupců HAMU, začínající kytarový virtuos Aleš Zelinka se svým dech beroucím provedením „Variace na Rossiniho téma“ a „1. loutnovou suitou BWV 996“. Stejně úchvatné pak bylo vystoupení cellového kvarteta HAMU ve složení Jan Pech, Petr Špaček, Petr Chudoba a Jan Klika. Pánové umělci předvedli tři variace na Korsakovův „Let čmeláka“ a apokalyptickou verzi „Nothing else matters“. Tento hudební úvod velmi interesantně zahájil celý festival a nasadil mu kvalitativní laťku velmi vysoko.
Divadelní přehlídku v pravém slova smyslu zahájili prváci z katedry Alternativního a loutkového divadla (KALD) pod režijním vedením Ondřeje Šulce svým mechanickým baletem „Podivuhodný let“, kde se hudba objevila jako pocta francouzským letcům, kteří se o dva týdny před Lindbergem pokusili o přelet přes Atlantik a už je nikdy nikdo neviděl. V pravém slova smyslu alternativní divadelní miniaturu na téma letu samotného, ale i pádu (třeba Ikarova) nebo plavání, kde jsou hlavními živly voda a vzduch, zvládl inscenační tým bravurně s pomocí igelitu, vany a čtyř těl, kdo ví, jestli jenom lidských. V choreografii Petra Hudečka se kromě něj samotného představili Uršula Wojtkoviak, Nina Chromečková a sám režisér Ondřej Šulc. Již zde KALD potvrdila, že má na festivalu svého zásadního koně a v ročníku talentované tvůrce.
Svého koně však na festivalu měli i kolegové z katedry činohry. V inscenaci „Na (d)ně!“, vytvořenou speciálně pro festival, si došlápli na nekalé praktiky pražského magistrátu a pokusili se o zajímavou alegorii na činy a rozhodnutí radního pro kulturu Milana Richtra (Anti-Jánošíka, co rád muzikály), toliko jeho souboj se zástupci pražských divadelníků, kde víc než o kulturu jde o peníze a moc. Do inscenačního týmu byli zapojeni Helena Eliášová, Lucie Gajdošová, Vuk Čelebič, Anna Císařovská, Mikoláš Tyc a především duchovní autor inscenace Ivo Kristián Kubák.
To už je ale střídal druhý výstup prváků katedry alternativního divadla s pásmem scének na téma peníze, které je zároveň jejich klauzurním cvičením za letní semestr. Hudebně pojaté pásmo tu s koncertním songem o penězích, tu s ukázkou diskusního pořadu „Kdo ví, ten se dívá“ na téma peníze či závěrečnou scénku z metra, kde se ukáže, že i když člověk smrdí a je bez peněz, má právo na štěstí, mají na starosti herci KALD ve složení Ondřej Beseda, Lukáš Bouzek, Markéta Dvořáková, Jiří Konvalinka, Adriana Máčiková, Mariana Večeriková a Jan Vejražka. A právě toto pásmo zajistilo prvákům z alterny obhajobu titulu „nejlepší inscenace Skrznaskrz“ a možnost účasti na ZLOMVAZU. Vítězství bylo zasloužené.
Tolik nabídl první poločas. Ten druhý zahájila děvčata z HAMU, konkrétně z oboru pedagogika tance svým výstupem vzniklým v hodinách moderního tance s hitovým názvem „Rock in my soul“. Taneční smršť, v níž se bylo vskutku na co dívat (ladné pohyby a vyšperkované úsměvy i během náročnějších choreografií nenechaly jediného diváka v klidu) nabudila diváky do druhé, i když kratší půlky, vskutku bravurně a náležitě je probrala z přestávkové letargie. Pak však již vzal festival poněkud za své. Vyhlásila se nejlepší inscenace, poděkovalo se všem a na plátně začal hodinový set krátkých filmových cvičení z poslední součásti AMU – totiž z filmové akademie.
Sečteno a podtrženo z toho nakonec bylo pěkné nejen divadelní, ale vůbec umělecké klání napříč fakultami, katedrami o obory AMU. Bylo místy chaotické, ale o to více zábavné a především neokázalé. V reálném světle ukázalo klady a zápory tvorby mladých začínajících tvůrců a naznačilo, kam se budou ubírat jejich aktivity. Festival navíc ukázal, že jako každou školu, i AMU formují zkušení pedagogové, ale utvářejí ji především studenti. Prváci prokázali velký a zajímavý potenciál a tak se snad o budoucnost tvorby ve všech směrech nemusíme bát, a to i navzdory řádění onoho radničního Anti-Jánošíka, který bohatým dává a chudým bere. Tihle prváci se skutečně v životě neztratí. Těšme se s nimi z pár let nashledanou v DISKU a buďme zvědaví, jak se vyvedou prváci příští rok. Divadlu zdar!
