Cikáni jdou do nebe

Na úvod – citace z romské legendy ze sbírek Muzea romské kultury v Brně:

KTERAK BŮH STVOŘIL ROMY

"Rozhodl se Bůh, že stvoří člověka. Vymodeloval z hlíny postavu, upravil ji, aby vše bylo tak, jak má být, a pak tu figurínu vložil do pece. Nějak se ale při té práci zamyslel anebo ho někdo vyrušil, prostě, dopadlo to tak, že člověk byl na světě, ale celý černý. Bůh si řekl, stalo se, ať je tedy takový, jaký je, ale zkusím to ještě jednou. A tak následoval druhý pokus. Tentokráte byl Bůh opatrnější, pozorně sledoval své dílo. Ale asi byl až příliš opatrný, člověk tu byl, krásný, živý, ale celý bílý. Co se dá dělat, jinak byl v pořádku, tak mu Bůh také požehnal, ale řekl si: Nedá se nic dělat, zkusím to ještě jednou. Jak řekl, tak učinil. Potřetí vymodeloval postavu člověka, potřetí ji vložil do pece. Tentokráte se nenechal opravdu ničím vyrušit, pečlivě sledoval, jak dostává tu pravou barvu. Když bylo dílo u konce, stál před ním krásný živý člověk, zbarvený přesně tak, jak si to přál. Bůh byl konečně se svým dílem spokojen a na světě byl první Rom."

Slavný příběh zloděje koní Lujka Zobara a krásné Rady okouzluje nespočet diváků a pro leckterého je tento muzikál dokonce srdeční záležitostí.

Příběh začíná přemístěním se jedné romské rodiny, která putuje z kraje do kraje, z místa na místo, z konce na konec… za zpěvu písně Romano Dromo = cesta Romů.

Linie příběhu je velmi jednoduchá, přesto překypuje obrovskou vášní při schůzkách Rady a Zobara, humorem při výstupech povedeného zlodějíčka slepic Bači a napětím, když se poručík snaží chytit Lujka.

Lujko je při jedné své loupeži zraněn a ránu mu vyléčí krásná Rada, do které se Lujko zamiluje tak, že zapomíná na milenku Julišku a kouzlu Rady naprosto podléhá, i když ho ostatní zrazují před její marnivostí. Do toho má na Lujka políčeno poručík a jeho pobočník, kteří nechtějí přijít o všechny koně v kraji. Navíc poručík také prahne po Radě. A tak se odehrává velké množství zápletek: Lujko touží, Rada si užívá, starý Zobar se trápí a Juliška trpí… Když Lujko jen tak tak unikne šibenici a o život přijdou dva Romové, je jasné, že se chýlíme ke konci. Konec doopravdy přichází. Ale happyend se nekoná, protože život není happyendem.

Rada požaduje, aby se jí Zobar poklonil a přede všemi prohlásil, že se kvůli ní vzdává svobody. Vzápětí dojde na nože a Rada s Lujkem si umírají v náručí – jdou do nebe.

Přestože jde o muzikál, objevuje se hodně pasáží s mluveným slovem, aby se divák "neutopil" v ději. Písně jsou totiž všechny v romském jazyce a to dodává dílu osobité kouzlo a grády. Když se k tomu přidají pravé cikánské tance, nejeden divák zaprahne po tom, být na chvilku ve společnosti cikánské rodiny a ono kouzlo poznat na vlastní kůži.

Lujka Zobara excelentně ztvárňuje rodák z Českého Těšína Michal Kavalčík. Kromě jeho krásného zpěvu je nutno upozornit na jeho taneční talent. Musí mít hodně pružná záda, protože kreace, které předvádí, vyžadují velikou obratnost. Většina břišních tanečnic by mu mohla závidět.
Stejně dobrá je ve své roli Rady Vanda Konečná, která pánské části publika musí při svém vystoupení připadat neuvěřitelně sexy a jistě chápou Zobarovu posedlost. Juliška v podání Jitky Čvančarové zpočátku vyznívá lehce bez výrazu, ale když člověk pochopí charakter její role, pak pozná, že smutek v jejích očích a nepatrná pousmívání vyjadřují její beznaděj v boji o Zobara. Z menších rolí, které jsou ale velikými díky interpretům, kteří je ztvárňují, stojí za zmínění Filip Čapka, který svou rolí zlodějíčka slepic a kůži baví publikum od počátku až do svého tragického konce, kdy je oběšen. A Tomáš Petřík, z kterého vyzařuje neuvěřitelné množství energie a šarmu. Mnohá z nás by ho jistě chtěla mít doma.

Co dodat na závěr? Pokud máte rádi temperament, extravaganci a chcete nahlédnout do života jiné etnické skupiny, pak si tento zdařilý muzikál nenechte ujít, zklamáni rozhodně nebudete, spíše se vám stane, že budete odcházet s úsměvem na rtu a ještě doma v posteli vám budou v hlavě znít rytmické melodie, které se vám na dlouho "zaryjí pod kůži".