Operní Činoherák
V Čechách je už dnes možné opravdu všechno! Zkuste si například sloučit operu s činoherním divadlem v zájmu úspor a přitom nezveřejnit ani číslo, které by se řečených úspor týkalo. A dokonce se pak podivovat nad mediální vlnou, která se nad tím zvedla, vždyť je vše v zájmu obecného blaha… Co bude dál? Necháme se překvapit?
17. ledna 2008 schválila z finančních důvodů rada Ústí nad Labem sloučení Severočeského divadla opery a baletu a Činoherního studia v Ústí nad Labem. Leč na celém případu je nejzvláštnější to, že nikdo nedokáže uvést přesná čísla! A pokud ano – jak např. v rozhovoru pro týdeník A2 uvedl primátor Ústí nad Labem Jan Kubata, tak se řečené úspory už předem snižují takřka na polovinu! Kde je tedy onen velký význam prapodivného slučování dvou diametrálně odlišných divadel?
Není to nijak dávno – necelé dva roky uplynuly od doby, kdy se slučovala Městská divadla pražská, též pro obecné blaho a blaho rozpočtu. Ani tehdejší slučování se nemělo dotknout uměleckého vedení divadla ABC ani Divadla Rokoko. Ale samozřejmě se jej dotklo a velmi výrazně! Městská divadla pražská dostala nového ředitele a nové umělecké vedení, které přišlo se zcela jinou představou o repertoáru obou divadel a o tom, jak lépe zaplnit magistrátní pokladnu. Městská divadla pražská dnes fungují a hrají… jenže pokud porovnáme jejich program, umělecké vedení a složení souboru, nelze předstírat, že šlo jen o odvolání několika administrativních pracovníků.
V rozhovoru pro Ústecký deník.cz navrhuje krajský vicehejtman Radek Vonka řešení takřka geniální: rozhodovat o výši dotací pro divadla v závislosti na počtu jejich diváků. Motivovat divadla, aby se snažila přilákat diváky, je nádherná vize – předpokládá snad pan Vonka, že se divadla plánovaně snaží diváky odpuzovat? A jakým způsobem by takové vábení mělo asi probíhat? Škoda, že nám pan vicehejtman své představy nevylíčil podrobněji.
Jakýmsi uměleckým blahem dvou odlišných souborů, které najednou mohou využívat dvě různé scény? Obě divadla se mohou navzájem domluvit na spolupráci či zapůjčení prostor, aniž by se tím musel měnit status kteréhokoliv z nich. A jakým způsobem hodlá ústecký magistrát zajistit, aby obě divadla nepřišla o svou jedinečnost? Na to magistrát zatím odpověď nedává. Jen ujištění, že umělecký provoz řečených divadel bude zachován. Nu, ano… ovšem není 
provoz jako provoz! Činoherní studio Ústí nad Labem je velmi vyhraněná scéna, na niž může být město náležitě hrdé. V současné době získalo unikátní práva na dramatizaci Palahniukova Klubu rváčů, uvádí mimo jiné Rudišovu a Pýchovu „Strange Love“ nebo Bovellovo Zmatení jazyků, podporuje současnou dramatiku – světovou i českou.
Není pouze záležitostí ústeckých obyvatel, zda se obě divadla sloučí a Činoherní studio se postupně (a potupně) rozpustí v obřím kolosu Severočeského divadla. Jde o zájem celé divadelní veřejnosti a společnosti vůbec, protože pražskou ani ústeckou kauzou tento způsob magistrátních „úspor“ nekončí, ale teprve začíná!
