Martin Hilský v Divadle Na Prádle pokřtil novou knihu „Když ticho mluví“

Byl to příjemný večer. Téměř zaplněné hlediště Divadla Na Prádle (o jehož naplnění se z velké části postarali studenti anglistiky na FFUK) naslouchalo povídání pana profesora Hilského nejen o křtěné knize, která je téměř výhradně věnována jeho práci na překladech Williama Shakespeara, ale i o shakespearovských sonetech a v neposlední řadě i o Shakespearovi samotném. Snad největšímu současnému odborníkovi na dílo velkého alžbětince na jevišti „pomáhali“ jeho hosté – autorka rozhovoru Ludmila Korecká, Hilského student, anglista a v současné době vedoucí redaktor nakladatelství Torst Jan Šulc či divadelní režisér Karel Kříž. Knihu samotnou na úvod představil a pomyslného moderátorského žezla večera se ujal šéfredaktor nakladatelství Portál Zdeněk Jančařík.

Celý večer doprovázel povídání o Shakespearovi jeho zhudebněnými sonety Daniel Dobiáš. A právě sonety tvořily jedno z hlavních témat večera. Martin Hilský společně s Karlem Křížem zavzpomínal na společnou práci při inscenaci Marné lásky snahy v Národním divadle, pro kterou profesor Hilský přeložil některé ze Shakespearových sonetů. Jak sám říká, sonety jsou pro divadlo ideální formou: „Jsou dramatem samy o sobě. Každý má svou dramatickou stavbu a všechny ožívají jako dramatický kus.“ Martin Hilský ještě navíc každý z hraných sonetů představil, popsal a podal k němu stručné vysvětlení. Na adresu Shakespearových „nedivadelních“ textů pak ještě dodal: „Tyto texty dávají čtenáři velikou svobodu. Každý máme v hlavě své vlastní jeviště, kde můžeme ve své představivosti realizovat divadelní prostor tak, jak chceme. Můžeme si hru představovat na základě celého textu, neupraveného pro potřeby konkrétní inscenace.“

Během večera bylo společně s režisérem Karlem Křížem vzpomínáno i na první Hilského shakespearovský divadelní překlad, totiž na text Snu noci svatojánské, který byl vytvořen pro Křížovu inscenaci v divadle ABC v roce 1984. Ryze současný překlad (vyšel v roce 1995 jako první ze série Hilského překladů v anglicko-české edici) působil na tu dobu velmi moderně a lehce, ale přitom stejně jako dnes okouzloval krásou jazyka.

Očekávaná beseda nad Shakespearovým dílem se neodehrála přímo v sále Divadla Na Prádle, ale spíše později při podepisování křtěné knihy v divadelní kavárně. Každý z návštěvníků tu měl milou možnost popovídat si Martinem Hilským nad podepisovanou knihou. Že tomu tak skutečně bylo, dokazovala dlouhá fronta napříč kavárnou, která snad nebrala konce.

Nejlepší vzpomínkou na báječný večer věnovaný Shakespearovi, ale především na večer v přítomnosti Martina Hilského je nepochybně sama křtěná kniha rozhovorů. Kniha, která rozhodně stojí za přečtení už proto, že je to, jak podotkl Jan Šulc, kniha milá, přehledná, nepodbízivá, hovořící o panu Hilském skrze Shakespeara a především je „tak akorát“. Na jejím začátku Martin Hilský prozrazuje, jak se dostal k anglistice, jaká byla jeho studia, vypráví i o životě anglisty v normalizačních letech a o setkáních s těmi, jejichž díla překládal. V rozhovoru se pak čtenáři dále dozvědí mnohé o tématech a světě Shakespearových her.

Věřme, že se Martin Hilský ještě alespoň jednou na Prádlo s podobným večerem vrátí, stálo by to rozhodně za to – už proto, že se díky podobným povídáním dozvíme, kolik toho o tom nejznámějším, nejhranějším a „nejprofláknutějším“ dramatikovi ještě nevíme.