Divadelní festival Karolinka 2008: magnet na vsetínské divadelní talenty
4. ročník krajské postupové přehlídky amatérského divadla Karolinka 2008 hostilo o minulém víkendu Valašské národní divadlo na Vsetínsku. Jak podotkl předseda odborné poroty, divadelní vědec Jan Císař, přehlídka nabídla velkou škálu inscenačních pokusů, od těch téměř na pomezí poloprofesionálního divadla přes ty méně zdařilé až po ty ryze amatérské.
„Byly tu soubory, které nás přesvědčily o tom, že se snaží hledat a ctít jakousi svou specifickou divadelní poetiku a v rámci zvoleného žánru si její „pravidla“ jasně uvědomují,“ dodal Jan Císař. Hovořil tu především o divácky úspěšné a porotou velmi četně oceněné inscenaci „Trójanky“ souboru BLIC z Ostrožské Nové Vsi, kterou porota doporučila na národní přehlídku Divadelní Děčín a kromě toho jí udělila i řadu cen a uznání – kromě jiného za režii a za hlavní roli. Pro ostřílený soubor, který se v Karolince objevil již poněkolikáté, to byl další úspěšný zářez na pažbě jeho divadelních pušek.
Velký ohlas vzbudila i skoro tříhodinová inscenace vsetínského Masarykova gymnázia „Thyl Ulenspiegel“, kterou porota doporučila na Náchodskou prima sezónu. A doporučila ji oprávněně. Jan Císař vysekl poklonu celému téměř čtyřicetičlennému gymnaziálnímu souboru, který přivezl svou velkovýpravnou inscenaci a porota mu kromě doporučení na národní přehlídku studentského divadla udělila i čestné uznání pro Maxe Pospíšila, představitele titulní role, který celou inscenaci velmi výrazně táhl.
Porota, kterou kromě Jana Císaře tvořili i dramaturg Fekar a scénograf Štěpánek, se rozhodla na národní přehlídku přímo nenominovat žádnou z inscenací, protože ani jedna z nich nebyla tou skutečnou vymykající se špičkou, ale shodla se na tom, že zmíněné oceněné inscenace mají, soudě i podle ohlasu publika, k této špičce velmi dobře našlápnuto. Ze souborů, které svou poetiku teprve hledají, ale nebojí se při svém hledání experimentovat, porotu zaujal pražský soubor „Uvidíme…“, který do Karolinky přivezl své nastudování „Člověka z půdy“. Inscenaci porota vnímala jako zajímavý „divadelní skanzen“ a kvitovala okouzlení souboru semaforskou poetikou začátku 60. let.
Zběsilou jízdu závratným tempem zažili návštěvníci festivalu při sledování crazy komedie „Běloch, 185, hledá kohokoliv zn: za účelem styku“. Inscenace měla na festivalu svou premiéru, a tak se neobešla bez drobných komplikací, které následně zapříčinily ono závratné tempo – po drobné „palmě“ v textu herci mířili bleskurychle ke konci, ať už by byl jakýkoli. Ze všech předností inteligentního textu o dvou zoufalých lidech, kteří jsou léčeni svými psychicky nevyrovnanými psychiatry a s jejich pomocí k sobě hledají cestu, tak bohužel vznikla jen inscenační smršť, během níž si divák nebyl tak zcela jistý, zda jsou ti psychopati pouze hráni, a po skončení musel nutně nabýt dojmu, že i on je zralý na pomoc psychiatrického odborníka.
Výjimečnost a specifika festivalu v Karolince je již od počátku především v neopakovatelné atmosféře – cimbálovka, vesměs lokální divadelní soubory a především městečko téměř na konci světa, jen několik kilometrů od slovenských hranic hovoří jasně za své. Poměrně mladá divadelní přehlídka, vždyť vznikla v roce 2005, si za tu dobu našla své pevné místo v harmonogramu amatérských divadelních festivalů a odborná porota jí, doufejme, i nadále bude zvyšovat renomé. Tento magnet na zajímavé divadelní počiny na Vsetínsku si to rozhodně zaslouží.
