Divadelní festival Apostrof o víkendu zahájí svůj 11. ročník
Na dvou pražských scénách, v Divadle Na zábradlí a v Disku, se o víkendu rozjíždí již jedenáctý ročník mezinárodního amatérského festivalu Apostrof. O jeho jedinečnosti, historii, současnosti a budoucnosti jsem si povídal s ředitelem Akramem Staňkem. Festival je po celou dobu své existence specifický tím, že do Prahy zve amatérské či poloprofesionální soubory doslova z celého světa, od Koreje až po Venezuelu.
Nejde ale v pravém slova smyslu o festival či přehlídku, nýbrž o nekonvenční setkání neprofesionálních divadelníků. Jak sám ředitel Akram Staněk podotýká, tento fakt odlišuje Apostrof od všech ostatních.
„Nechceme, aby se účastnily zavedené soubory, spíše nás zajímají konkrétní inscenace a projekty něčím osobité a jedinečné,“ podotýká Akram Staněk. „Všechno jsou to umělecké kusy. Na to dbáme především a hranice mezi profesionalitou a neprofesionalitou je velmi úzká. V takových projektech, o které nám v dramaturgii festivalu jde, je ale jedno, jestli jsou za to peníze nebo ne. Podstatou festivalu jsou trvalé kontakty, které mezi sebou soubory z celého světa naváží, a nezřídkakdy vznikají i velmi zajímavé zahraniční spolupráce.“
Každý rok se na festival hlásí 50–100 souborů, a to i z těch nejvzdálenějších exotických zemí (Korea, Rusko, Venezuela, Estonsko…). Organizátoři však musí vybrat pouze něco okolo třinácti. Výběr probíhá na základě doporučení nebo zaslané nahrávky představení. Navíc zajímavostí je, že se na téměř každém ročníku objeví premiéra zahraničního kusu. Jak sám Akram Staněk přiznává, je velmi těžké vybrat z široké nabídky jasné favority, neboť kvalita souborů je velká a paleta výběru velmi rozmanitá.
Už od svého počátku se Apostrof snaží profilovat jako velmi pestrý z hlediska divadelních žánrů. Protože jde o festival mezinárodní, je zde k vidění mnoho představení od pohybového divadla až po „klasickou“ činohru. Té chtějí organizátoři věnovat i do budoucna více pozornosti. Akram Staněk v této souvislosti upozorňuje na to, že se za jedenáct ročníků festivalu podařilo vytvořit podhoubí pro jakousi univerzální mezinárodní jevištní řeč, je tedy jedno, jaký žánr či soubor se na festivalu představí, vždy se jedná o silný a především unikátní zážitek, který je srozumitelný valné většině diváků. V historii festivalu tak nebylo třeba ani jednou používat titulkové zařízení.
Apostrof je koncipován jako otevřená divadelní dílna, postavená na tom, že soubory jsou si navzájem diváky. Ze všech inscenací pak hlasováním vyberou tu nejlepší. Přehlídka ale není čistě soutěžní, hlavním posláním je komunikace, poznávání a srovnání. Jde zároveň o divadelní dílnu otevřenou široké veřejnosti, zejména studentům. Právě pro ně je festival určen a jde jim „naproti“ už výběrem atraktivních divadelních prostor v centru Prahy, které mají v sobě jaksi zakořeněnou studentskou auru – Disk je divadlem studentů DAMU a Na zábradlí stále ještě funguje genius loci, které zde velmi ovlivnil „profesionální amatér“ Petr Lébl, který se nikdy láskou k neprofesionálnímu divadlu netajil a festival Apostrof v jeho začátcích velmi podporoval.
Pro festival je podle ředitele Staňka příznačná jeho neformálnost. Chce se tak odlišit od často zkostnatělých amatérských přehlídek a vytvořit příjemnou atmosféru. I proto jsou hosté z celého světa, včetně těch nejexotičtějších zemí s účastí vesměs spokojeni. Je to ohromná příležitost pro srovnání divadelního chápání napříč téměř všemi kontinenty. Akram Staněk také upozorňuje na sociální funkci „sousedského divadla“, kde pomyslnými sousedy jsou najednou divadelní kolegové z celého světa, kteří se tu společně na několik dní sešli.
V rámci festivalu probíhají také workshopy, které vedou vesměs vedoucí jednotlivých souborů nebo specifické osobnosti daného divadelního žánru. I to přispívá k neformální funkci divadelní dílny. Workshopy jsou vedené v angličtině nebo v případě nutnosti i s českým překladem. Navíc jsou na festivalu k mání také komentované diskuze po každém z představení, které moderuje divadelní kritik Vladimír Hulec.
Festival jako takový začal vlastně poněkud nevinně jako malá přátelská přehlídka divadla MB Lucerna pro přátele z Karakasu, kteří byli v Praze na návštěvě poté, co divadlo MB Lucerna dvakrát za sebou zavítalo na karakaský festival. Právě ze zmíněné kooperace se vyvinulo následujících deset ročníků a festival si díky zahraničním souborům dělá dobré jméno po celém světě. Od začátku ho vedou de facto jen tři lidé – ředitel Akram Staněk, produkční Marie Fišerová, která zajišťuje kompletní chod, a od pátého ročníku v týmu působí i Viola Bastýřová, která je odpovědná za dramaturgii a komunikaci s divadly. Navíc festival přijímá i dobrovolníky, kteří se podílejí na organizaci nebo jsou přiřazeni jako průvodce ke každému ze souborů.
Také letos čeká návštěvníky nabitý program. O třech inscenacích vás budu informovat příští týden a navíc nás bude čeká drobné resumé celého festivalu. Pokud chcete poznat něco ze zahraniční poloprofesionální kuchyně, zajděte do Disku či Na zábradlí a posuďte sami.
